Informační listy Diecézní charity Plzeň

Věrný Bůh

Vy nemocní a vaše rodiny čekáte s touhou, že bůh splní své sliby i ve vašem životě. Čekejte s velikou touhou a nebudete zklamáni. Už minule jsme si uvědomili, že nelze jenom prosit za uzdravení a prodloužení pozemského života. Tu jde o víc, než o několik týdnů, nebo měsíců, nebo let pozemského života. Jde totiž o život věčný. Pán Ježíš na to upozorňuje: „Kdo z vás si může svým staráním prodloužit život o jedinou píď?“ (Mat 6,27)

Když trpělivě a s oddaností do vůle Boží přijímáte nemoc a s ní spojené bolesti, tím vlastně budujete Boží království na zemi a sami si upravujete cestu do nebe.

Pro lidskou slabost a hříšnost byste se jen s obtížemi probojovali k nebeské bráně. Možná by vám tu cestu pozemský život docela znemožnil. A Bůh ve své veliké lásce vám poslal sestru nemoc, která vám tu cestu k ráji velmi usnadňuje.

Je třeba si uvědomit, že bolesti jednou přebolí a že nejbezpečněji a nejlépe vás od nich osvobodí sestra smrt.

Byli jste někdy u postele umírajícího? Já vícekrát. A víte, jak končí život většiny lidí? Často přijde před smrtí jakási křeč. Bolest vrcholí, a pak následuje hluboký výdech a tělo zklidní. Člověk asi tím výdechem, který znamená osvobození od bolestí, si pomyslí: „Konečně jsem se osvobodil ode všeho pozemského - od lidských ohledů, od svých blízkých, ode všech starostí a trampot, ale především od každé bolesti. Konečně jsem svobodný, k té svobodě mě osvobodil Kristus. Vždyť on také zhluboka vydechl, když se zbavil pozemských pout.“

V této vánoční době znovu prožíváme důkaz Boží věrnosti a lásky. Vždyť Bůh tak milovat svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Na věrnost Boží se i nemocný a umírající může spolehnout. Je to jistota našich životů, pevná hůl, o kterou se můžeme opřít celou vahou naší slabosti.

Asi prosíme o tu píď pozemského života. Jsme Bohu vděční za každou návštěvu lékaře, když nám řekne, že se nemoc nezhoršila. S obavami čekáme na další termín lékařské prohlídky a vroucně se modlíme, aby nás Bůh ještě ponechal na světě, aby prodloužil dobu našich nejistot.

Ale radil bych, abyste se od toho napětí osvobodili a s Ježíšem řekli: „Je-li možno, ale ne má, ale tvá vůle se staň!“

· Tříkrálová sbírka už popáté

Už popáté se začátkem ledna rozběhnou po městech a vesnicích skupinky tří biblických králů. V duchu staré křesťanské tradice osloví Kašpar, Melichar a Baltazar obyvatele, popřejí jim zdraví, štěstí, dlouhá léta a požádají o příspěvek na pomoc lidem v nouzi.

Letos bylo v celé České republice vybráno téměř 45 milionů korun. V Diecézní charitě Plzeň to bylo přesně 2 168 557 korun. Peníze byly rozděleny podle předem stanoveného klíče: 65 % bylo vráceno zpět do střediska výběru na určený záměr, 15 % získala diecézní charita na své projekty, 10 % bylo použito na pomoc do zahraničí, 5 % na projekty Sdružení Česká katolická charita a pět procent na režii sbírky.

Z navrácených prostředků byly prakticky podpořeny všechny charitní projekty a zařízení na území Diecézní charity Plzeň. Podpořena byla kompletní péče o seniory ve všech denních a týdenních stacionářích pro staré a zdravotně postižené občany v Plzni, Dýšiné, Stříbře, Rokycanech, Ostrově. Finanční podporu získaly také Domovy pokojného stáří v Plzni, Boru u Tachova, Hroznětíně či rekonstrukce objektu Domova pokojného stáří Naší Paní v Klatovech. V Klatovech byly z Tříkrálové sbírky (TS) podpořeny také nové projekty - osobní asistence a domácí péče. Prostředky z TS získaly Domovy pro matky s dětmi v Aši, Klatovech i Domažlicích. FCH Karlovy Vary věnovala získané peníze na nutné opravy svých charitních domů a dokončení komunikace. V Plzni byla část prostředků věnována také na sociální výpomoc v akutní nouzi či na práci farností s dětmi ze sociálně slabých rodin. Podpořena byla činnost dobrovolných farních charit, které se věnují návštěvám osamělých a nemocných lidí v rodinách či zdravotnických a sociálních zařízeních, ale i podporují dětské domovy nebo děti ze sociálně slabých rodin. Příspěvek na provoz získal i Hospic sv. Lazara v Plzni, podporované zaměstnání pro muže bez domova ve Středisku humanitární pomoci DCHP v Plzni či Noclehárna Betlém pro muže bez domova v Chebu.

Tříkrálová sbírka však pomohla i lidem v nouzi mimo charitní zařízení. Připomeňme jen aktivity občanských sdružení Ledovec, Odvaha řešit, Český západ (volnočasové aktivity pro romské děti), stacionář a chráněná dílna o. s. Spolu ve Zbirohu. Příspěvek pomohl při integraci zdravotně postižených osob v Domě Exodus Třemošná. Diakonie ČCE, středisko Radost Merklín získala příspěvek na rekonstrukci bydlení pro autistické děti a děti s kombinovanými vadami. Středisko Radost si rovněž díky TS konečně pořídilo tolik potřebný mikrobus ke svozu dětí. To však není ani zdaleka vše, kde Tříkrálová sbírka mohla pomoci. (Připomeňme jen oběti zemětřesení v Íránu, terorismu v Severní Osetii, vichřice ve Vysokých Tatrách atd.)

Stále aktuální jsou slova ředitele DCHP Jiřího Lodra, který říká, že Tříkrálová sbírka je zároveň lidovým referendem o skutečných sociálních potřebách obyvatel, které by nemělo být přeslechnuto. Připomeňme také slova nestorky dobrovolné pomoci Andulky Srbové, která u Tříkrálové sbírky hodnotí její trojí význam: potěší, pomůže a vychovává. Potěší - protože každého potěší, když mu někdo upřímně přeje lásku, zdraví a štěstí, pomůže - protože je určena na zodpovědně vybraný účel, a navíc vychovává mladou generaci k pochopení, spoluzodpovědnosti a lidskosti.

Tříkrálová sbírka 2005 bude slavnostně zahájena za přítomnosti plzeňského biskupa Františka Radkovského v Plzni v pondělí 3. ledna v 16 hod., v Klatovech v úterý 4. ledna v 16 hod. a v Karlových Varech ve čtvrtek 6. ledna v 11 hod. Věřme, že i pátá Tříkrálová sbírka bude symbolem vzájemné solidarity, lásky a úctu mezi lidmi.

· Úklid zastávek a tratí dopravních podniků Plzeň

Plzeň - Úklid tramvajových zastávek, obratišť a rabátek zajišťuje od 15. listopadu Středisko humanitární pomoci Diecézní charity Plzeň ve spolupráci s Úřadem práce Plzeň-město a Plzeňskými městskými dopravními podniky (PMDP).

Práci v současné době vykonávají čtyři pracovníci, z toho je jeden klient azylového domu pro muže bez přístřeší a tři dlouhodobě nezaměstnaní registrovaní u Úřadu práce. Pracovníci označeni oranžovými vestami dopravních podniků sbírají volně ležící odpadky a zametají zastávky.

„Smyslem je snaha podpořit a motivovat lidi, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a mají zájem s tím něco dělat,“ vysvětluje podnět, proč organizuje Diecézní charita Plzeň pomoc pro dlouhodobě nezaměstnané, zástupce ředitele ing. Petr Sýkora. „Jde o prevenci sociálního vyloučení, které dlouhodobě nezaměstnané dostává postupně na okraj společnosti. To samozřejmě nese s sebou další možné negativní důsledky - psychická traumata, ale i možnou kriminální činnost,“ dodává dále Petr Sýkora. Mzda pracovníků je částečně dotována úřadem práce.

„Tahle práce mi není cizí, protože u úklidové čety jsem už pracoval,“ vypráví třiačtyřicetiletý Petr. „Protože jsem si dovolil říct, že práce přibývá, ale peněz ne, zaměstnavatel mi už smlouvu neprodloužil ... Pracoval jsem taky u stavební firmy. Šéf mi vyplácel minimální mzdu a ostatní dával `na černo'. Doplatil jsem na to, když jsem ztratil práci, protože jsem dostal také minimální podporu. Teď jsem spokojený a je tu i dobrá parta.“

Osmnáctiletý Viktor ještě zaměstnán nebyl. Doposud žil na podpoře, která činí kolem čtyř tisíc korun. „Lepší je být v práci, než být doma, nemít do čeho píchnout a nudit se. V práci si můžete s někým promluvit, něco vidět, máte chuť něco dělat.“

· Ostrovské Předvánoční setkání seniorů bylo příjemné, vtipné a svižné

Ostrov - Předvánoční setkání seniorů aneb setkání tří generací uspořádala dne 30. listopadu už podeváté Oblastní charita Ostrov ve spolupráci s městem Ostrov.

Seniorům přišly zahrát, zazpívat a zatancovat děti ze zdejší Základní umělecké školy. Všechny přítomné překvapily svým baletním i dramatickým uměním, pak také působivé staré vánoční písně přednesl třicetičlenný pěvecký sbor pod vedením sbormistra Jiřího Navary. Seniory potěšil pohled na živý Betlém a pobavila je i vtipná a pestrá módní přehlídka z charitního šatníku.

„Díky sponzorům a příspěvku města Ostrov jsme mohli připravit pro všechny účastníky opět občerstvení a malé dárky, a nějaké ty drobnosti pro účinkující děti,“ připomněl ředitel OCH Mgr. Tomáš Fexa. „Nejen při těchto společných akcích jsem velice vděčný mým charitním spolupracovnicím a spolupracovníkům za jejich aktivní pomoc, ale také všem zúčastněným za jejich opakovanou a radostnou účast, neboť se domnívám, že tato setkání jsou velmi přínosná pro nás pro všechny.“ Některé děti ze Základní umělecké školy v Ostrově, kterou vede ředitelka paní Mgr. Irena Konývková, patří už tradičně mezi koledníky Tříkrálové sbírky na pomoc lidem v nouzi.

Mezi sto třiceti přítomnými nechyběli klienti z Domova pokojného stáří bl. Hroznaty v Hroznětíně a Denního stacionáře pro staré a zdravotně postižené občany v Ostrově, které spravuje Oblastní charita Ostrov.

· Jana Hrdá žije s postižením, ne s handicapem

Plzeň - Na sto padesát posluchačů se zúčastnilo Plzeňského charitního dne, který v listopadu uspořádala Městská charita Plzeň ve spolupráci s Hospicem sv. Lazara a Českou asociací sester.

Konference se letos konala u příležitosti Roku ošetřovatelství a vstupu ČR do Evropské unie, proto hlavním tématem byla zdravotně sociální péče v EU. Představila se zde celá řada zajímavých přednášejících z Plzně, Prahy, ale i z Polska a SRN. O tom, že program účastníky skutečně zaujal, svědčí také to, že diskuse a besedy trvaly od rána až do pozdních večerních hodin.

Mezi mimořádné hosty patřila také Ing. Jana Hrdá, která je už více než 22 let zcela ochrnutá. Přesto patří mezi zakladatelky a propagátorky osobní asistenční služby u těžce zdravotně postižených.

Jana Hrdá definovala asistenční službu jako službu člověku, který k životu potřebuje pomoc druhé osoby, aby jejím prostřednictvím zvládl ty úkony, které by dělal sám, kdyby mohl. Náplň služby osobní asistence si tedy určuje sám klient. Naprosto nezbytný je podle lektorky partnerský vztah mezi asistentem a klientem. „Osobního asistenta může dělat každý, kdo má srdce a je dostatečně šikovný. Cílem je plné zapojení lidí se zdravotním postižením do společnosti,“ uvedla při přednášce a také charakterizovala rozdíl mezi handicapem a postižením. „Zatímco nemoc je dočasná a do jisté míry léčitelná, postižení je dlouhodobé a trvalé. Handicap je sociální vyloučení v důsledku nemoci nebo postižení. Například já mám postižení, ale nemám handicap, protože pracuji a díky asistenční službě jsem mohla zůstat doma a vychovat své děti.“

Ing. Hrdá se ve svých třiceti letech těžce zranila při autonehodě. V té době měla dvě tří a čtyřleté děti. První tři léta o ni pečovala maminka, avšak těžce onemocněla. Před smrtí (bylo jí padesát let) požádala ministra zdravotnictví o pomoc. Protože manželství se rozpadlo a hrozilo, že by mladá žena musela být umístěna do ústavu a o děti se nemohla starat, povolilo ministerstvo zdravotnictví platit pečovatelskou službu na jeden pracovní úvazek.

Pečovatelky však v té době nebyly na takový úkol připraveny, proto se paní Jana rozhodla najít si personál sama pomocí plakátků a inzerátů. Pracovní náplň pomocníků se pak upravovala podle potřeby ženy upoutané na lůžko. „Pečovatelky se měnily, ale chod domácnosti musel být kvůli dětem stálý, proto jsem si náplň řídila sama. Vše se rodilo přirozeně, z konkrétní situace,“ vypráví Jana Hrdá. Tak se začala utvářet pracovní náplň osobní asistenční služby v pravém slova smyslu.

Když začala po revoluci Pražská organizace vozíčkářů organizovat asistenční službu, přidala se Jana Hrdá - obohacena svými zkušenostmi - k ní. Od té doby se věnuje asistenční službě i po odborné stránce. Napsala čtyři příručky. Avšak také dvě poučné a zajímavé knihy. První z nich se jmenuje Hospodin je náš pastýř. „Je to vyznání a poděkování mým jednapadesáti asistentkám, kterým říkám chůvičky. Je to také ukázka, jak se může člověk z podobné situace dostat.“ Druhá kniha nese název Pominutí a jde o pohled na New age z křesťanského hlediska.

Jana Hrdá dnes pracuje pro Pražskou organizaci vozíčkářů (POV), je předsedkyní Pražské krajské rady zdravotně postižených. Působí v legislativní radě Národní rady zdravotně postižených a v dalších třech redakčních radách (časopisy pro ZP Můžeš, Skok do reality a Baptistický zpravodaj).

Věřící se stala ve svých třiatřiceti letech. „Ztratíte vše a pak začnete hledat ... Kdybych nenašla nezměrnou sílu Boží podpory, nezvládla bych to. Dnes se cítím jako prostředník ... Kam mě Bůh pošle, tam jdu. V tom vidím smysl svého života.“

· Bělorusko, poslední evropská bašta despotické moci

Plzeň - Tři hodiny trvala beseda na téma Současné Bělorusko, kterou 14. prosince uspořádalo multikulturní centrum Poradny pro cizince a uprchlíky Diecézní charity Plzeň. O svých zkušenostech hovořili běloruský novinář Alexander Datii, český novinář Milan Štefanec a řada posluchačů, kteří Bělorusko navštívili jako turisté.

Pět let už nemohl navštívit svou rodnou zemi běloruský novinář Alexander Datii. Politický azyl získal v České republice. Milan Štefanec navštívil Bělorusko už třikrát, naposledy letos v říjnu jako zahraniční pozorovatel voleb a referenda.

Když se v roce 1994 ujímal funkce prezidenta Alexander Lukašenko, všichni včetně zahraničních pozorovatelů pokládali volby za demokratické. Brzy se však ukázalo, že Lukašenkův režim se od demokracie rázně vzdaluje. Rozrostl se počet bezpečnostních složek, přijímána jsou stále přísnější opatření omezující svobodu informací, pohybu i názorů, proti opozici je tvrdě zasahováno. Beznadějně zmizelo několik nejodvážnějších opozičních představitelů, například generál Jurij Zacharenko, předseda Ústřední volební komise Viktor Gončar ad. Upevňování Lukašenkovy despotické moci se nelíbí ani řadě komunistů, jejichž jedna frakce se stala jednou z nejsilnějších opozičních stran. Lukašenka se však stále více lidí bojí, protože si dokázal zajistit velké pravomoci. Dnes rozhoduje prakticky o všem důležitém: o šéfredaktorech státní televize i médií (a tím pádem i jejich obsahu), o cenách, průmyslu, atd. Přísně sledované jsou opoziční tiskoviny - kdo je tiskne, kdo je distribuuje i kdo je kupuje. Všechny tiskoviny včetně kalendářů a vizitek jsou pečlivě registrovány a kontrolovány. Stejně tak internet, který se stává pro Lukašenkům režim nebezpečným médiem. „Režim se skutečně obává jakékoliv pravdivé informace, proto přísně kontroluje i internet,“ připomíná Alexander Datii.

Podobně vypovídá i zahraniční pozorovatel voleb a referenda v Bělorusku - novinář Milan Štefanec. Volby i referendum byly opozicí i zahraničními pozorovateli zpochybněny, přesto Lukašenko svou moc upevňuje dál. V době voleb byli novináři svědky vynášení volebních seznamů z volebních místností i manipulování voliči ve prospěch Lukašenka. Zodpovědné běloruské orgány však na informace novinářů reagovaly výhrůžkami či přemlouváním, a když ani to nepomohlo, tvrzením, že nerozumí, ačkoliv novináři hovořili plynně rusky. Ačkoliv Lukašenko uvádí svou podporu ve společnosti až 77procentní, ve skutečnosti se podle průzkumů pohybuje mezi 35 až 45 procenty. Lidé se jej však bojí, a proto se kritice vyhýbají. V době voleb byly nefunkční i internetové stránky opozice.

Lukašenko tvrdí, že v Bělorusku neexistují političtí vězňové a všechny své uvězněné odpůrce obvinil z kriminálních zločinů. Podobně jako za komunismu se musí tito lidé hájit a dokazovat, že vykonstruovaný čin nespáchali, zatímco v demokratických zemích platí presumpce neviny.

Většina mladých lidí v Bělorusku chce žít a pracovat ve svobodné zemi a mít možnost cestovat, studovat či pracovat v zahraničí. Proto hrozí, že mladí lidé zvolí emigraci před rizikem diskriminace Lukašenkovy vlády.

V současné době se začíná lépe dařit spojení běloruské opozice, která pokládá za priority svržení Lukašenkovy totalitní moci, uspořádání demokratických voleb a volbu funkčního demokratického parlamentu. Mnozí lidé věří, že případné vítězství opozičního kandidáta Viktora Juščenka na postu prezidenta Ukrajiny by se mohlo pozitivně odrazit i na situaci v Bělorusku.

CO SE DĚJE V CHARITĚ