| Předplatné Zpravodaje | Ptáme se | Představujeme | Slovo mají čtenáři | Stalo se ... | Nabídka - pozvánka | Pastorační centrum | Diecézní katechetické středisko | Informační listy Diecézní charity Plzeň | Zadáno pro rodiny | DĚTEM A MLÁDEŽI | - Diecézní centrum mládeže | Nové knihy | Z biskupova diáře | Sv. smíření v centru Plzně pře vánoci

Vydat se na pouť

Ke konci každého kalendářního roku se chystáme na oslavu vánočních svátků. Chystat se na to, co přichází, vyžaduje rozumět tomu, co má nastat. Advent je od latinského advenire = přicházet. Je to doba naslouchání tomu, čím se nám ohlašuje to vánoční.

Tříkrálová legenda skýtá jeden z klíčů pro možné pochopení adventního času. Představte si: přírodní úkaz přiměje mudrce, aby opustili své domovy a vydali se za neznámým cílem. Když mudrci uviděli onu hvězdu a porozuměli jejímu hlasu, vydali se na dobrodružnou cestu. První jejich poselství tedy nabádá: je třeba vydat se na cestu, vydat se ze své zabydlenosti, ze své egocentričnosti a pokusit se putovat - kam? Ti mudrcové to najisto nevěděli - vždyť také bloudili! Svůj cíl teprve hledali, vedeni nebeským znamením.

Advent - přicházení - znamená především: abychom mohli přijít k cíli, musíme začít „přicházet“. Prvním startem adventního přicházení je vyhlížení božského znamení: citlivost pro to, co nás zve a vždycky zvalo k vánočnímu stolu a k betlémským jesličkám, totiž vnímavost pro „nebeská znamení“. Jsou to poslové dobrých zpráv (vždyť evangelium přeloženo do češtiny znamená dobrá zpráva), které k nám přicházejí z různých zdrojů. Jednou to může být naše svědomí, ten hlas Boží hluboko v nás, jindy slova a myšlenky pronesené lidskými ústy či jindy tiché naléhání lidí kolem nás.

A ono přicházení se týká různých dobrých cílů, ale vlastně jde stále o cíl jediný. Ten, který ti mudrci pochopili - a právě pro toto pochopení si zaslouží označení „králové“: jejich advent, příchod, hledání se týkalo ne klanění moci, slávě, bohatství, ale jistého bezmocného, neslavného, nebohatého dítěte, dítěte velikého významu: Syna Božího, jehož božskost se ukázala mimo jiné v naprosté, bezhříšné sebevydanosti až smrti.

Koho všeho se adventní výzva k vydání na poušť týká? Upozornil jsem, že evangelium sv. Matouše neuvádí počet oněch mudrců. Není i v tomto nedefinovaném čísle moudrých poutníků ukryta jakási šifra? Číslo není řečeno: budiž to tedy pochopeno, že počet adventních účastníků je otevřen. Pro všechny. I pro nás, dnešní.

· Předplatné Zpravodaje 2006

Milí čtenáři, čas letí jako voda a toto je poslední číslo jedenáctého ročníku Zpravodaje plzeňské diecéze.

Proto najdete k tomu číslu přiloženou složenku na zaplacení příštího ročníku, cena za výtisk zůstává stejná (4,- Kč). S poštovným (na jaře zvýšeném) činí částka předplatného za rok 176,- Kč.

Při domluvě více farníků na zasílání na společnou adresu se náklady na poštovné snižují (při zasílání 2 ks činí částka předplatného 110,- Kč za 1 ks; při zasílání 5 ks pak 77,- Kč na 1 ks). Při platbě převodem plaťte na číslo účtu č. 738611/0300, variabilní symbol (pětimístné číslo) najdete na obálce v pravém horním rohu adresního štítku.

Od ledna bude pokračovat rubrika Církevní stavby v diecézi druhým kolem po jednotlivých vikariátech, v příštím roce zavádíme novou rubriku zaměřenou na vzdělávání nás - dospělých křesťanů. A tak jako loni najdete v lednovém čísle Kalendář plzeňské diecéze s některými důležitými daty v rámci naší diecéze.

Průměrný měsíční náklad Zpravodaje zůstává 2000 výtisků, elektronický Zpravodaj míří na cca 100 adres.

Děkujeme za všechny zprávy od Vás a věříme, že nám zachováte přízeň.

... plzeňského biskupa Mons. F. Radkovského

Ve dnech 13.-19. listopadu proběhla Visita ad limina českých a moravských biskupů v Římě.Jak taková návštěva vypadá, co je jejím obsahem?

Název „Visita ad limina apostolorum“ se dá přeložit „Návštěva apoštolských prahů“, těmi prahy jsou hroby apoštolů, na kterých byla založena církev v Římě, totiž apoštolů Petra a Pavla. Smyslem této návštěvy je prohloubení živého společenství církve a znamená to, že místní církve (=diecéze) v Česku se v osobách svých biskupů jako nástupců apoštolů setkají s místní církví v Římě v osobě římského biskupa, nástupce apoštola Petra, přičemž římská církev je v osobě svého biskupa, papeže, živým centrem jednoty všech místních církví, a tím i celé, univerzální církve. Je to tedy setkání místních církví v Plzni, Praze atd. s univerzální církví. Obsahem návštěvy je především setkání každého biskupa se Svatým otcem a také s jeho spolupracovníky v jednotlivých vatikánských úřadech a zároveň návštěva hrobu apoštola Petra ve Svatopetrské bazilice, hrobu apoštola Pavla v bazilice Svatého Pavla za hradbami, Lateránské baziliky, která je katedrálou římského biskupa a baziliky Panny Marie Větší, která je jedním z nejstarších kostelů zasvěcených Panně Marii. Navíc přitom byli i poutníci, kněží, jáhni i laici z naší vlasti, kteří tak tvořili součást naší pouti a se Svatým otcem se setkali při generální audienci.

Jaké bylo Vaše setkání s papežem? Ví něco o naší diecézi?

Samozřejmě ví. Zná mě už několik let z Regensburgu, kde on má vlastně svůj domov a jezdil tam vždy na prázdniny a kde bydlí jeho bratr Georg, který dlouhá léta v Regensburgu vedl jako sbormistr a dómský kapelník světoznámý chlapecký sbor „Regensburger Domspatzen“. Tam jsme se několikrát potkali, dokonce i s naší mládeží. Když jsem k němu přišel, oslovil mě „Vítejte, sousede!“ a náš rozhovor o diecézi začal jeho poznámkou, že naše diecéze je mladá.

Jsem rád, že jsme se docela trefili s dárky, které jsem mu, jak je obvyklé, na začátku audience jménem diecéze předal. Když jsem mu dával obraz paní Kutkové, pozorně se na něj zadíval a řekl, že je krásný a velmi se hodí k meditaci. Vím, že dárky u něho obvykle nezůstanou, předává je dál. Chtěl jsem mu však dát něco osobního, a proto jsem mu předal jednak komplet CD se všemi symfoniemi Antonína Dvořáka a dále soubor čtyř CD od Miloše Boka, o kterém jsem mu vyprávěl, že žije v naší diecézi. On si je se zájmem prohlédl a prohlásil, že Česko bylo vždy kolébkou muzikantů. Nad Dvořákovými symfoniemi se mu, jak jsem si všiml, velice rozzářily oči. Když jsme končili audienci, poznamenal jsem, že budu za dva dny, tedy příští neděli v Regensburgu a že tam budu všechny pozdravovat a zvláště jeho bratra. V neděli jsem pak jeho bratra opravdu pozdravil a mimo jiné poznamenal, že jsem dal Svatému otci Dvořákovy symfonie. On na to řekl, že mu to už jeho bratr telefonoval. Je tedy jasné, že jsme Svatému otci opravdu udělali radost!

Odvážíte si z této návštěvy nějaké „předsevzetí“, možná určitou oblast z širokého okruhu Vaší činnosti, na kterou se chcete aktuálně zaměřit?

V bazilice Panny Marie Větší jsem měl při mši svaté homilii, kde jsem vyjádřil to, co si z rozhovorů s papežovými spolupracovníky odnášíme. Homilie je uvedena v příloze Zpravodaje. Tam najdete odpověď na tuto otázku.

Máte v Římě nějaké „oblíbené“ místo? Dostal jste se na něj?

Ano, je to Svatopetrská bazilika a v kryptě hroby papežů a našeho kardinála Berana kolem hrobu svatého Petra. Tam jsem si udělal soukromou pouť a dlouho se modlil u těchto hrobů, zvláště u Jana Pavla II., kde se stále modlí mnoho lidí, a též u hrobu kardinála Berana. Modlil jsem se především za diecézi, za Vás všechny.

 ... akademického architekta Miroslava Diviše, předsedy Česko-bavorského uměleckého spolku

V říjnu 2006 by měla u dálnice D5 několik kilometrů od Plzně směrem na Rozvadov, přesněji řečeno na odpočívadle Šlovice, být slavnostně otevřena a vysvěcena první dálniční kaple v České republice a pravděpodobně i v celém bývalém východním bloku - kaple Smíření. Je termín dokončení dálniční kaple skutečně reálný?

Před několika týdny nabylo právní moci stavební povolení a byly zahájeny zemní práce na výstavbě kaple. Důležité je, aby do zimy byly dokončeny základy a na jaře hotová hrubá stavba. Věříme, že pak se podaří kapli Smíření otevřít společně se zahájením provozu na německé straně dálniční trasy Praha - Regensburg, což má být právě za rok v říjnu.

Jak vznikla myšlenka vybudovat první dálniční kapli v naší republice?

S tou myšlenkou přišel Česko-bavorský umělecký spolek asi před čtyřmi lety. Např. v sousedním Německu jsou tyto sakrální stavby podél dálnic naprosto běžné, najdeme jich tam desítky, tu nejbližší třeba hned pár kilometrů za hraničním přechodem Rozvadov - Waidhaus. Chceme, aby i u nás cestující mohli užívat takovouto oázu klidu, místo pro modlitbu, meditaci či relaxaci a duchovní osvěžení na cestě. Kaple Smíření bude kaplí ekumenickou a navštívit ji může kdokoli bez rozdílu národnosti či vyznání. Rádi bychom, aby se tu také konaly bohoslužby, dále třeba výstavy, česko-německá setkání a jiné kulturní akce.

Kaple bude stát při dálniční trase s názvem Via Carolina, připomínající středověkou cestu Praha - Norimberk. Tento sakrální objekt by měl podtrhnout fakt, že dálnice nemusí být jen efektivním zrychlením dopravy, ale také spojnicí mezi národy. I na dlouhých cestách, které dnes již netrvají týdny a měsíce, ale jen hodiny či dny, by měl člověk hledat příležitost k zastavení a zamyšlení.

Ovšem nejde jen o duchovno, ale i o tvrdou finanční realitu. Náklady na výstavbu kaple Smíření činí zhruba 3 milióny korun. Z jakých zdrojů je stavba financována?

Tady musíme poděkovat Ředitelství silnic a dálnic ČR, které našemu projektu vyšlo vstříc a požádalo všechny firmy, podílející se na výstavbě dálnice, aby realizaci kaple podpořily tak, že na své náklady poskytnou materiál a zdarma provedou stavební práce. Teď právě Dálniční stavby Praha vykonávají tímto způsobem zemní práce, Metrostav vybuduje základy, pak přijdou na řadu další firmy. Hrubou stavbu už máme materiálně zajištěnou, ale ještě musíme najít sponzory interiéru. Prvním takovým sponzorem už je plzeňská firma Schneider, jejíž spolumajitel zhruba před rokem několik kilometrů od budoucí kaple na dálnici přišel o život. Všechny sponzorské firmy budou uvedeny na pamětní desce uvnitř kaple.

Vy jste autorem projektu exteriéru i interiéru. Prozraďte, jak bude vypadat kaple Smíření ve finální podobě?

Půdorys je trojúhelníkový, symbolizuje Nejsvětější Trojici. Celá stavba bude také trojúhelníková, nahoře zakončená proskleným jehlanem, potmě svítícím. Výška stavby bude sedm metrů a kaple se stane viditelnou už z několikakilometrové vzdálenosti.

Interiér nabídne zhruba třicet míst k sezení, dominantou zde budou dřevěné desky s výjevy ze Starého a Nového zákona a tři vitrážová okna. Měla by tu být i deska s historií budování dálnice a se jmény obětí autonehod. Na podobě interiéru spolupracuji s akademickým sochařem Josefem Vaicem a plánujeme i spolupráci s bavorskými výtvarníky. Kladu velký důraz na to, aby kaple byla do detailů perfektně řemeslně provedena.

Aby se touto sakrální stavbou mohly budoucí generace pyšnit stejně, jako my jsme pyšní na architektonické dědictví po našich předcích?

Rád bych, aby tomu tak bylo.

Bude kaple Smíření nějak zabezpečena proti zlodějům, vandalům a jiným nevítaným návštěvníkům? Přece jen místo je to poněkud odlehlé ...

Aby dálniční kaple mohla plnit svůj účel, měla by být přístupná co největší část dne. Proto samozřejmě pamatujeme i na zabezpečení kamerovým a poplašným systémem. Je to také otázka peněz, které budou k dispozici. Na stejném odpočívadle jako kaple se nachází velká čerpací stanice z celonočním provozem a informační středisko, což je dobře ze dvou důvodů. Jednak se zde kolemjedoucí mohou občerstvit duchovně i fyzicky, jednak místo nebude zase až tak úplně osamělé.

Myslíte, že kaple Smíření zůstane jedinou dálniční kaplí u nás?

To se dá těžko předvídat, ale máme takový smělý plán, který bych snad ani neměl zatím prozrazovat. Až bude tato dálniční kaple u Plzně dokončena, chtěli bychom se o podobný projekt pokusit na dálnici D11 u Libic, tedy poblíž místa, kde se narodil svatý Vojtěch.

Římskokatolickou farnost Mariánské Lázně

„Mariánskolázeňský farář je vlastně duchovním mnoha farností,“ řekl před 19ti lety pozdější biskup Jan Lebeda při pohřbu zdejšího faráře P. Berka. „A dnes už to nejsou jen farnosti z Čech a Moravy, ale i ze široké ciziny“ doplňuje citaci s úsměvem na začátku našeho povídání P. Filip Zdeněk Lobkowicz O.Praem., okrskový vikář chebského vikariátu a farář v Mariánských Lázních.

Podobně jako jiné lázeňské farnosti je i ta mariánskolázeňská poněkud specifická, střídají se tu hosté z blízka i z daleka a mnozí z nich zde kromě léčebných procedur hledají i duchovní naplnění. Stává se, že se zde obracejí k Bohu a navštěvují bohoslužby i ti, kteří doma aktivními věřícími doposud nebyli. „Hosté tu mají při léčebném pobytu více času přemýšlet a hledat ve své duši,“ vysvětluje P. Filip. „Někteří lidé se zamýšlejí víc nad životem ve chvílích bolesti a nemoci a pak si uvědomí, co jim dává víra a že je život něco víc než peníze a princip má dáti - dal,“ dodává. Zejména v letních měsících prý bývá farní kostel Nanebevzetí Panny Marie poblíž kolonády plný. Z cizích řečí zde nejčastěji zaslechneme němčinu, a proto bývá součástí nedělní mše sv. čtení z Písma svatého kromě českého také v německém jazyce.

„Trochu jiná je situace ve čtvrti Úšovice, tam už lázeňských hostů moc nenajdeme, ale přesto se v kostele sv. Antonína Paduánského pravidelně schází kolem sedmi desítek zdejších farníků,“ objasňuje P. Lobkowicz situaci v bývalé samostatné farnosti, která se po sloučení stala součástí farnosti mariánskolázeňské. „Sloučením se vlastně pro věřící nic nezměnilo, obě místa byla už dříve a jsou i nadále provázaná, lidé z centra jezdí mnohdy na bohoslužby do Úšovic a naopak podle toho, jak se jim to hodí časově. Oba kostely jsou spojeny trolejbusovou linkou. Teď pracujeme na vytvoření farní rady.“

Rozhodně to tedy není tak, že by kostel v centru navštěvovali jen lázeňští hosté. „Místní farníci se výborně starají o všechny naše kostely včetně květinové výzdoby, mám pomocníky, nouze není ani o varhaníky, v Kynžvartu se nám teď podařilo opravit varhany,“ libuje si farář. I farní kostel, postavený v netradičním stylu zhruba před sto padesáti lety, září do dálky novou žlutou fasádou. „Byl nedávno opravený, kromě jiného i díky finančním příspěvkům od města a státu. Jediné, co se zatím nepodařilo, je bezbariérový přístup, který jsme chtěli vytvořit.“

Mariánskolázeňská farnost je co do rozlohy dost rozsáhlá. Samo město vlastně tvoří jedna poměrně dlouhá hlavní třída, dále pak do farnosti patří také kromě Úšovic ještě Velká Hleďsebe, Kynžvart a Tři Sekery. Kněz má tedy co objíždět. „Naštěstí na to nejsem sám,“ říká P. Lobkowicz, který do Mariánských Lázní nastoupil vlastně již podruhé. Poprvé zde působil v letech 1990 až 1995 a po letech duchovní služby v Teplé a v Chebu se sem vrátil v roce 2003. „Svůj důchod tráví v Mariánských Lázních P. Josef Švarc, který je velice obětavý a jezdí v neděli sloužit mše sv., kam je třeba. Dále tu se mnou působí novokněz premonstrát P. Řehoř Urban, s nímž se dělíme o povinnosti,“ vypočítává P. Filip, jenž ještě navíc spravuje farnost Planá u Mariánských Lázní, ležící už v tachovském vikariátu.

Při zmínce o Plané se mi vybavují rozpadající se kostely v Lestkově a Boněnově a pohraniční farnosti s hrstkou věřících. Ve srovnání s nimi působí Mariánské Lázně jako z jiného světa. „I tady se samozřejmě podepsalo čtyřicet let komunistické nadvlády, kdy mnoho lidí podlehlo tlaku a od církve odstoupilo. Ale po převratu se podařilo zájem o víru obnovit, věřící už nemuseli mít strach. Svůj vliv měli i návštěvníci z ciziny. Naši lidé vidí, že např. u Němců patří víra k životu, takže pak sami nemají zábrany jít do kostela, jako je tomu stále ještě na některých místech. Také nesmíme zapomenout, že už v minulosti zde působilo mnoho kněží, kteří se snažili ze všech sil zájem lidí probudit. Není náhodou, že ze tří zdejších kaplanů jsou dneska biskupové. Víte, kteří?“ usmívá se P. Lobkowicz potutelně a pak dodává: „Přece biskupové Radkovský, Paďour a Herbst.“

V mariánskolázeňské farnosti je aktivně činná farní charita, na faře se pravidelně schází klub seniorů, děti navštěvují hodiny náboženství dokonce v několika skupinách. I spolupráce s vedením města je dobrá. Společně s městem a lázněmi např. farnost každoročně pořádá druhou sobotu v květnu slavnost žehnání pramenů, které v minulosti prováděl opat nedalekého tepelského kláštera, dnes pramenům žehná většinou plzeňský biskup, a sice za velkého zájmu sdělovacích prostředků.

„Nedávno za mnou přišla jistá redaktorka, která chtěla, abych jí něco pověděl o svatodušních svátcích v listopadu. Spletla si totiž dušičky a svatodušní svátky. Ale dobré je, že měla zájem a já jí to mohl vysvětlit,“ vypráví jako perličku ze života pan farář.

Celkově lze říct, že církev má své místo v životě města. A protože tyto druhé největší lázně u nás jsou městem mezinárodním, funguje zde dobře i život ekumenický.

„Chtěl bych, abychom si dokázali uvědomit, že nás má víra sbližovat. Bez ohledu na rozdíly jazyků.“ Tak zní přání P. Filipa Lobkowicze, který zaníceně vypráví o farnosti, ale o své osobě skromně celou dobu mlčí. Musím se tedy zeptat, co pro něj a jeho farníky znamená skutečnost, že on sám je potomkem starého šlechtického rodu.

„Pro farníky jsem prostě otec Filip. Pro mě je důležité, že jsem vyrostl v rodině, která po staletí žila ve víře, a člověka zavazuje, aby žil věrně, jako žil jeho otec. Moji rodiče a posléze i moji sourozenci a já jsme prožili složitou dobu, ale víra nám pomáhala potíže překonávat. Jsem rád, že mohu mít víru, která byla i vírou mých rodičů.“

· Cesta do Santiago de Compostela - cesta k hrobu sv. Jakuba

Krátce z historie: Jakub Starší - apoštol byl synem galilejského rybáře Zebedea a jeho ženy Salome, která patřila do skupiny žen, jež doprovázely Ježíše a jeho učedníky. Měl bratra Jana, pozdějšího evangelistu. Na svých misijních cestách se dostal až do Španělska a působil v oblasti dnešního Santiaga de Compostela. Zemřel jako první z apoštolů. Král Herodes Agrippa I. jej dal v Jeruzalémě stít mečem kolem roku 44. Po jeho smrti byly jeho ostatky převezeny do Španělska. Hrob sv. Jakuba byl objeven v 9. století a kostel postavený na tomto místě se stal jedním z největších světových poutních míst.

S kamarádem Jendou jsme si řekli, že bychom měli udělat něco pro naše duše i těla a že by bylo dobré někam vyrazit. On rád cestuje a já mám rád přírodu. Výměnu názorů a nápadů nám vzhledem k velké vzdálenosti mezi našimi bydlišti umožňovala dnešní moderní technika. Padaly různé návrhy, ale nakonec jsme se domluvili, že podnikneme pouť k hrobu sv. Jakuba. Byla určena doba, a to měsíc zasvěcený Panně Marii - květen - a pak nastala skoro půlroční doba, kterou jsme věnovali přípravě. Frekvence výměn názorů a domluv se vzhledem k blížícímu termínu stupňovala.

Je mnoho možností, jak se do Santiaga de Compostela dostat. Nejznámější cesty jsou Portugalská, Via de la Plata, Francouzská, Severní, ale jsou i mnohé další z nejrůznějších míst v celé Evropě. Převážně se podniká pěší pouť nebo na kole, ale viděli jsme i putování na koních. Pro získání diplomu - certifikátu se musí ujít alespoň 100 km pěšky nebo ujet 200 km na kole. Zvolili jsme Francouzskou cestu a půjdeme pěšky. Zprvu jsme měli veliké oči - start v Burgos (550 km), potom León (325), nakonec došlo na Ponferradu, což je cca 220 km. Je třeba podotknout, že nám dohromady je 136 let, a tak zvolená vzdálenost byla pro nás asi nejpřijatelnější.

Nastal den D. Pod slunečnou oblohou, ale nad spoustou mraků, probíhal můj let z Prahy do Španělska. Sraz jsme měli na letišti v Madridu v kavárničce El Trebol. Rozdíl mezi našimi přílety do Madridu byl 30 minut, ale šťastně jsme se sešli. Ještě ten den večer jsme odjížděli lůžkovým vagónem do Ponferrada, kde jsme měli být ve 3:35 hod. Dle domluvy nás průvodčí vzbudil, ale v zápětí po něm nebylo ani památky. Ve 3:30 jsme byli připraveni a když ve 3:45 vlak zastavil, tak jsme rozespalí vystoupili a s námi ještě 4 mladí lidé. Než jsme se rozkoukali, vlak již ujížděl dále. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme vzápětí zjistili, že jsme sice vystoupili ve zhruba správný čas, ale do Ponferrady zbývalo ještě asi 15 km. Dle informací další vlak jel asi za 6 hodin. Tma jako v pytli, neznámá krajina, ale srdnatě jsme se nakonec vydali pěšky ukázaným směrem za naším cílem.

Tak vlastně začala naše pěší pouť k sv. Jakubovi ve 4 hodiny ráno. Cestou jsme se stačili pomodlit všechny růžence (růženec jsme se modlili během cesty každý den) a když začalo asi v 7:15 svítat, byli jsme před Ponferradou. Přestože předchozí den bylo celý den zataženo a dojeli jsme do oblasti, kde je nejvíce srážek, nastal pěkný slunečný den. Naše cesta dále pokračovala přes Villafranca a již jsme měli před sebou pro nás nejtěžší úsek cesty, kdy jsme museli překonat převýšení 750 m, tedy všemi účastníky obávaný výstup na Cebreiro. Tak jsme se octli v nadmořské výšce cca 1300 m. Na samém vrcholu toho mám dost, a tak jsem hned únavou usnul u hřbitovní zídky. Nocleh jsme sehnali, ale byl strašně drahý, a tak se sebezapřením putujeme ještě další 3 km. V hotýlku si dáváme teplou lázeň a provádíme masáž našich znavených údů.

Brzo ráno vstáváme a odcházíme. Cesta vede nahoru a dolů, ale již nás nečeká tak dlouhé stoupání. Před jedním prudkým stoupáním dělám „samaritána“ jednomu poutníkovi ze Španělska, kterému nohy přestaly sloužit. Udělal jsem dobrý skutek jemu i sobě. Jemu se ulevilo a já jsem měl batoh lehčí o pár gramů francovky, kterou jsem mu namasíroval nohy. Na cestě se ještě mnohokrát setkáváme a vždy moc děkuje. Docházíme do Tricastela - senzační a levné ubytování vč. Internetu. Večer jdeme na mši sv. do malého hřbitovního kostelíka. Beru si s sebou malinké vydání Nového zákona s tím, že během čtení, evangelia a kázání si budu číst, protože španělský neumím. Tak si čtu, knížečku mám na kolenou a hlavu skloněnou a při kázání najednou slyším ťuk, ťuk, ťuk do mikrofonu a následně pan farář přísně a káravě prohlašuje - „no dormido“ - což je „nespat“.

Ráno vyrážíme, je sice mlha, ale brzo zase svítí sluníčko. Přicházíme do Samos, kde je velký klášter, následuje krátká prohlídka a návštěva kostela. Poté pokračujeme dál za naším cílem. V jedné chvíli k nám z postranní polní cesty přichází dědeček a v ruce drží pěkně opracovanou hůl - ano, je to poutnická hůl, s jakou dříve putovali poutníci a měla mnoho použití, mimo jiné i na odhánění psů. Když k nám přišel, tak říkal mimo jiné - Santiago de Compostela? Když dostal kladnou odpověď, tak nám podává hůl, slovy a posunky nás prosí, abychom se pomodlili v katedrále za jeho problémy. Což jsme s radostí slíbili, a tak s holí docházíme nejen do města Sarria (124 km do cíle), ale hůl se nám stala věrnou společnicí i na naší další cestě. Večer jsem šli na mši sv., ale Jan po chvilce odchází. Je tak znaven, že si musí jít lehnout. Ráno je opět mlha, spadlo také pár kapek, ale pláštěnky jsme zatím nepotřebovali. Cesta jde nahoru a dolu. Jendu tlačí malíček, ale statečně šlape.

Dorážíme do Portomarina, kde je ubytovna a na pokoji je nás 40-60, a tak jdeme shánět jiné ubytování, které nacházíme a ošetřujeme své nohy. Ráno vstáváme již v 5:30, protože máme před sebou dlouhou trasu. Cesta většinou stoupá a na trase musíme překonat převýšení 250 m. Od rána je pod mrakem, ale jde se nám dobře, přestože černé mraky se honí po obloze. Nakonec poprvé používáme pláštěnku, protože nejprve poprchávalo a nakonec lilo 30 minut jako z konve, ale potom nám opět svítilo sluníčko. Docházíme do Palas de Rei, dobře se nám spí, protože zítra máme před sebou krátkou etapu do Melide. Přesto se nám zdá, že stále stoupáme, často odpočíváme a v cíli dnešní etapy jsme již krátce po poledni. Jenda toho má dost, batohy jsou stále těžší, a přesto, že nohy nás ještě poslouchají, domlouváme se, že dále již nejdeme. Ráno pokračujeme do Arzua. Je opět mlha, ale před polednem již svítí sluníčko, a tak Bohu díky. Popruhy batohu nás tlačí, cesta jde nahoru a dolu, jsme unaveni, ale nohy poslouchají, a tak dorážíme do cíle, a to právě včas, protože začalo pršet a pršelo celou noc. Zítra chceme dojít do Pedrouzo.

Než jsme se stačili nasnídat, tak ustal déšť. Během dne přišla vhod opět pláštěnka, ale když sluníčko vysvitlo, tak jsme rychle nejen oschli, ale zapomněli na uplakané počasí. Cesta je jako na houpačce, tedy nahoru a dolu, občas nám prší, a tak jsme se nakonec dva kilometry před cílem ubytovali ve vesničce Sv. Irena, kde bylo i velmi dobré zázemí a to nám již do cíle scházelo 20 km.

· Mikulášská nadílka na faře v Dolní Bělé

Zábavné odpoledne prožilo 24. listopadu 12 dětí předškolního věku z dětského domova v Trnové na faře v Dolní Bělé.

Toto odpoledne vyplnila svým hudebně pohybovým pásmem a písněmi skupina 9 dětí Sokola v Horní Bělé v čele s mladým akordeonistou Ladislavem Pešičkou pod vedením paní Jany Pešičkové.

Vyvrcholením byla návštěva Mikuláše, anděla a čerta. Děti jim přednášely básně a předávaly nakreslené obrázky. Bylo vidět rozzářené oči dětí a radost z nadílky. Mikuláši, anděli a čerte, u dětí jste měli velký úspěch!

Díky všem těm, kdo se o toto odpoledne postarali, a to panu řidiči Králíkovi, který děti přivezl, tetám - sestrám pí Králové, Jindrové a Tirbové, které děti doprovázely. Za bohatě prostřený stůl je třeba poděkovat členkám charity z Dolní Bělé v čele s paní Halinou Vetenglovou. Sponzorství ve formě bohatě naplněných mikulášských sáčků zajistila prodejna Bistro, jejíž vedoucí paní Křišťanová toto odpoledne poctila svou přítomností.

V neposlední řadě díky za uskutečnění pobytu na faře patří P. Ireneuszi Figurovi, který všechny srdečně přijal a zajistil příjemné teploučko na faře. Přítomní mají na co vzpomínat a na tuto hřejivou pohodu se těšit, dá-li Pán, i v příštím roce.

· Znáš aspoň 10 mladých (katolíků) ... (v domažlickém vikariátě)?

Tak touhle otázkou začínalo pozvání na vikariátní setkání mladých v Domažlicích, pořádané zdejším kaplanem P. Liborem Bučkem a pastoračním asistentem Jaromírem Tipplem (dále jen „Paddy“), které se odehrálo jedno říjnové odpoledne v již zmíněné baště Chodska.

Všechno to vypuklo v sobotu 22. října ve 13:00 a nosným tématem celého setkání se staly misie, dávání a přijetí ... Po vzájemné seznamce byli všichni přítomní rozděleni do dvojic, které se musely zhostit nevšedních úkolů - mimo jiné si roli misionářů vyzkoušely na vlastní kůži, když na chvíli vešly do ulic a ptaly se náhodných kolemjdoucích na některé opravdu záludné otázky, a to jestli znají nějakého světce, co je to růženec, příp. jak se jmenuje místní farář apod. No, výsledky nebyly příliš povzbudivé - poukázaly na fakt, že misijní činnosti není zapotřebí jen v rozvojových státech, nýbrž i v naší „české kotlině“.

Po rozjímání úryvků z Písma sv. následoval přesun na (údajně) nejbližší louku a nějaká ta outdoorová hra. Jak známo, na čerstvém vzduchu lépe tráví, takže nemohlo chybět i občerstvení. V tu chvíli se náš počet rozšířil o nemalou skupinu z Mrákova, kterou - díky zapůjčení farního vozu z Domažlic - mohl („jen“ na dvě otočení) přivézt tamější jáhen Robert Bergman. Mrákov se hned dostal suverénně (co do počtu) do vedení, následovaly Domažlice, Kdyně a Klenčí. No a o tom, že na Chodsku zastáváme opravdu silné proevropské postoje svědčilo i zastoupení francouzského Lyonu. Ale abych vše uvedl na pravou míru, na pořadu dne nebylo soupeření mezi jednotlivými farnosti, naopak se zde - Bohu díky - již zmíněné čtyři pilíře domažlického vikariátu propojily a lépe poznávaly.

Napomohl tomu bezesporu hned další bod programu, kterým bylo malování, a to nejen na papír, ale i na ruce. Vznikly tak otisky dlaní každého ze zúčastněných, které o chvíli později sehrály zajímavou roli při adoraci. Za zpěvu písničky „Mé dlaně zvednuté přijmi teď Bože můj ...“, byly kladeny na oltář se zřetelem na dávání (se). Na konec si každý odnesl otisk dlaní jiného kamaráda, symbolizující přijetí, přijímání Krista v druhých ... Síla, co říkáte?

Po adoraci přišla na řadu vajíčková párty. Představte si, že tím sobotní den ještě zdaleka nekončil! Kdo zůstal, se totiž mohl ponořit do ducha Austrálie, a to zásluhou Paddyho, který si přichystal - v pořadí již druhou - multimediálně zpracovanou přednášku o svých cestách u Protinožců.

No a jaké je resumé? Jednalo se v pořadí již o třetí letošní vikariátní „seznamku“ a kdo přišel, neseznámil se jen s 10 mladými katolíky, leč téměř třiceti. Co je však podle mne důležitější než počty, je zakoušení daru společenství a budoucí spolupráce, která se nám otvírá ... Doufejme, že se nám při ní otevřou dveře i od dalších far v domažlickém vikariátě, ne jen té domažlické, a že se opět brzy společně povzbudíme a posilníme v naší každodenní misii ...

Takže brzy zas na viděnou na Domažlicku!

Svatý otec dostal dárky z naší diecéze

V rámci návštěvy „Ad limina apostolorum“, která proběhla v Římě od 14. do 19. listopadu a která byla první oficiální příležitostí k setkání českých a moravských katolických biskupů s papežem Benediktem XVI., předal plzeňský biskup Mons. František Radkovský kromě podrobné zprávy o diecézi Svatému otci také několik dárků.

Jednalo se o olejomalbu s názvem „Který byl trním korunován“ z cyklu „Rozjímání nad bolestným růžencem“ od plzeňské výtvarnice Mileny Kutkové a zvukové nosiče s nahrávkami symfonií Antonína Dvořáka a současného západočeského skladatele, dirigenta a varhaníka Miloše Boka.

Obraz vytvořila Milena Kutková zhruba před deseti lety. „Je to pro mě velká čest, že si pan biskup vybral jako dar Svatému otci právě můj obraz,“ uvedla výtvarnice. „Tento obraz na mě působí jako spojení bolesti a síly Ducha svatého, vyzařuje z něj bolest prozářená světlem pokoje a radosti,“ vysvětlil svou volbu biskup Radkovský.

CD se skladbami Miloše Boka obsahují oratorium Svatá Zdislava, Missa solemis, dětské symfonické koledy a další skladby. Hudební dary ještě doplnilo cédéčko s kompletními symfoniemi jednoho z nejznámějších českých hudebních skladatelů Antonína Dvořáka. „Je všeobecně známo, že Benedikt XVI. má vřelý vztah k hudbě a sám je dobrým muzikantem, takže jsem českou hudbu při výběru dárků pro něj nemohl vynechat,“ upřesnil pan biskup.

Autogramiáda knihy Marie Svatošové „Až k prolití krve“ o Ladislavu Kubíčkovi se konala 7. listopadu v Plzni v knihkupectví U františkánů

Děti 7. tříd základních škol z Bělé nad Radbuzou a z Eslarnu (družební bavorské město) navštívily 21.11. v rámci svého setkání biskupství a katedrálu

Adventní a vánoční programy

· Plzeň

* 4. 12. 15:00 katedrála: Adventní půlhodinka (Jakub Janšta)

* 11. 12. 15:00 katedrála: Adventní půlhodinka (Jaroslav Vodrážka)

* 11. 12. 14:00-17:30 Klášter bratří dominikánů (Jiráskovo náměstí): Advent v klášteře
(výtvarná dílna, výstava, ochutnávka cukroví, prohlídka kostela ...)

* 14. 12. 19:30 katedrála: Rorátní zpěvy

* 15. 12. 19:00 katedrála: Adventní koncert (posádková hudba Tábor)

* 16. 12. 16:00 kostel sv. Martina a Prokopa: Vánoční koncert (Církevní gymnázium)

* 18. 12. 15:00 katedrála sv. Bartoloměje: Adventní půlhodinka (Miroslav Pšenička)

* 19. 12. 16:00 Hospic sv. Lazara: Ekumenická bohoslužba

* 20. 12. 16:00 kostel Panny Marie Růžencové: Koncert (Mariella a Sluníčko)

* 20. 12. 18:00 Kostel sv. Martina a Prokopa: Vánoční koncert (ZŠ Újezd)

* 23. 12. 8:00 katedrála sv. Bartoloměje: mše svatá s přijetím Betlémského světla

* předávání Betlémského světla (skauti ze skautského střediska „ICHTHYS“)

katedrála sv. Bartoloměje 23. 12. po ranní mši sv. a 24. 12. 8:00-17:00

kostel P. M. Nanebevzaté (u františkánů) 24. 12. 13:00-17:00

* 25. 12. 14:30 katedrála: Vánoční koncert (Jiřičky)

* 25. 12. 16:00 katedrála: J. J. Ryba Česká mše vánoční (Nová česká píseň)

* 26. 12. 15:00 katedrála: J. J. Ryba Česká mše vánoční (Plzeňský smyčcový orchestr)

* 4. 1. 18:00 kostel u františkánů: Tříkrálový koncert (Schola studentského klubu HORA)

* 7. 1. 16:30 kostel Panny Marie Růžencové: J. J. Ryba Česká mše vánoční

· Velká Hleďsebe, kostel sv. Anny

* 4. 12. 14:30 Adventní koncert (Pěvecký sbor Fontána z M. Lázní a „Kostlivetz“ z Tachova)

* 11. 12. 14:30 Adventní koncert (Schola studentského klubu HORA z Plzně)

* 18. 12. 14:30 Adventní koncert (ZŠ a ZUŠ M. Lázně)

· Rokycany, kostel P. Marie Sněžné

* 5. 12. 19:00 Adventní koncert (J. Hošek varhany, violoncello; D. Hošková violoncello)

* 19. 12. 18:00 Adventní koncert (Soubor pražských trubačů)

* 26. 12. 19:00 Vánoční koncert (J. Vitinger a J. Doležal)

· Žinkovy, kostel sv. Václava

* 12. 12. 19:00 J. J. Ryba Česká mše vánoční (Nová česká píseň)

· Adventní koncert pro Ledovec

- 11. 12. kostel Všech svatých v Praze na Hradčanech. V přímém přenosu jej přenáší od 18 hod. ČT1. Výtěžek koncertu je určen na dokončení rekonstrukce fary v Ledcích, kterou využívá Terapeutické středisko Ledovec pro lidi s psychiatrickými problémy a/nebo mentálním handicapem. Děkujeme za podporu.

· Klatovy, arciděkanský kostel

- 21. 12. 18:00 koncert „Netradiční Vánoce“ (gymnaziální sbor Zpěvulky), na programu církevní písně, spirituály a vánoční písně a skladby.

- 26. 12. 15:00 koncert chodských koled (dudácký soubor z Mrákova)

- 27. 12. 18:00 vánoční muzikál „Čtyři světla pastýře Šimona“. Jedná se o první české provedení vánočního muzikálu skladatele Bohdana Mikoláška. Účinkují: Dětský pěvecký sbor Berušky ZŠ Čapkova a Kolegium pro duchovní hudbu.

· Švihov

* 29. 12. 18:00 kostel sv. Václava: J. J. Ryba Česká mše vánoční (Nová česká píseň)

* 30. 12. 19:30 „Klub přátel dobrého filmu“ (kino): americký film - muzikál Fantom opery

· Hry o Marii

operu Bohuslava Martinů uvádí Divadlo J. K. Tyla v Plzni v termínech 11. prosince od 14 hod. a 25. prosince od 19 hodin.

· Setkání duchovní obnovy v Klatovech

bude ve čtvrtek 15. prosince v 8:30 na faře, tentokrát na téma: Obraz Boží - důstojnost člověka.

· Večer chval v Holostřevech

se koná 30. prosince od 19:30 v domě komunity Noe (bývalá fara).

· Pochod z Plánice do Klatov
21. ledna

Farnost u sv. Blažeje v Plánici a Klub seniorů v Plánici pořádá v sobotu 21. ledna druhý ročník pochodu Křižíkovou stezkou z Plánice do Klatov (17 km). Zhruba 4hodinové putování začíná v Plánici u kostela v 9:30 hod., jde se za každého počasí.

Pro zájemce z Plzně bude přistaven autobus na nám. Republiky v 7:45 hod. Cena za osobu 50,- Kč, přihlášky u R. Smolkové, tel.: 377 223 112.

· Vikariátní den
klatovského vikariátu

bude v sobotu 18. března v Plánici.

ČKA Plzeň spolu se Studentským klubem Hora zvou na přednášku do farního sálu, Františkánská 11 14. prosince od 20 hod.:

* P. Dr. Robert Falkenauer: Eutanasie.

ČKA Klatovy pořádá v pondělí 12. prosince od 19:30 v sále Okresního muzea v Klatovech přednášku:

* P. Dr. Robert Falkenauer: „Kdo je Ježíš Kristus“.

Meditační zahrada -
Památník obětem zla
v Plzni

* uzavřena do konce dubna

* mše sv. v kapli sv. Maxmiliána Kolbeho pravidelně druhý a čtvrtý čtvrtek v měsíci od 16 hod.

* Kontakt: Marcel Milfait, tel. 377 223 112, 603 809 798, e-mail: milfait@bip.cz

· Denní tichá chvíle

pomůcka ke každodenní četbě Božího slova, rozjímání a modlitbě na tento církevní rok je k dispozici na Centru pro laiky při Biskupství plzeňském, objednávejte na adrese v tiráži Zpravodaje. Cena za jeden výtisk 15 Kč (+ poštovné).

· Exercicie pro dospělé v r. 2006

Zajišťuje Mons. Josef Žák. Téma: Jak slavíme mši svatou?

Začátek v pondělí večeří v 18 hod., konec v pátek obědem.

S sebou: bibli, breviář (pokud máte), poznámkový blok, nezapomeňte přezůvky, teplé oblečení a obuv na vycházky.

* 27.-31. 3. a 9.-13. 10. na faře v Horní Blatné. Dům je dobře vytápěn. Cena včetně ubytování a stravování 1.000 Kč.

Dopravní spojení: autobusem Plzeň - Karlovy Vary (d. n.), dále vlakem Karlovy Vary (d. n.) - Horní Blatná.

* 5.-9. 6. v Klášteře Teplá. Cena za ubytování a stravování bude stanovena později.

Dopravní spojení: vlakem Plzeň - Cheb do stan. Mar. Lázně, přestup na vlak do stan. Teplá.

* Přihlašování: Biskupství plzeňské, pastorační referát, tel.: 377 223 112, 731 619 703 (Kaše), e-mail: kase@bip.cz

· V. Celostátní setkání katechetů

se uskutečnilo 27.-29. října v Hradci Králové v prostorách Nového Adalbertina. Téma letošního setkání bylo „Věřím v odpuštění hříchů“. Zahájeno bylo jako vždy v katedrále sv. Ducha mší sv., kterou celebroval kardinál Miloslav Vlk.

Pohledem Starého a Nového zákona na problematiku odpuštění ve vztahu Boha a člověka a potřeby vzájemného odpuštění mezi lidmi se zabýval první přednášející ThLic. Stanislav Pacner. Na několika biblických příbězích ukázal na Boží milosrdenství a ochotu neustále odpouštět. Výstižným komentářem k celé přednášce o této Boží ochotě odpouštět byla slova z knihy proroka Micheáše: Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům (Mich 7,18-20).

Druhou přednášku z morálního hlediska přednesl Mgr. Milan Mičo, Th.D., ten se zabýval odpuštěním hříchů v modlitbě Otčenáš, úvahou o odpuštění hříchů v Horském kázání s ohledem na prosbu o odpuštění v modlitbě Otčenáš v Matoušově evangeliu se zřetelem na jeho etickou stránku. „Etické požadavky vyslovené v Kázání na hoře jsou velmi náročné, v každé době budou zřejmě zčásti nezvládnutelným problémem. Vždy bude existovat napětí mezi tím jak žijeme a v čem vězíme a požadavcích Kázání. Stále bude přítomné napětí mezi jeho úplnou realizací a jeho relativním naplněním uprostřed podmínek tohoto světa.“

Druhý den v pátek zahájil přednáškou z dogmatického hlediska prof. Ctirad Václav Pospíšil, Th.D., OFM., který hned na začátku zdůraznil, že Bůh je odpuštění a že vztah Boha k člověku, k nám lidem i přes naši hříšnost je stále stejný. Z toho vyplývá, že naše představy o usmiřování Boha jsou mylné. My Boha neusmiřujeme, ale Bůh ve svém nekonečném milosrdenství nabízí usmíření nám. Hlubokým a jedinečným důkazem tohoto usmíření je Kristův život, jeho smrt a vzkříšení.

Na to navázala další přednáška z pastorálního pohledu od nám všem dobře známého Mons. Aleše Opatrného, Th.D., který hovořil o Božím odpuštění a našem přístupu k němu. O odpuštění jako předmětu víry a jeho předpokladech, kde bude nejdůležitější obraz Boha. O spojení naší lidské zkušenosti s Boží schopností a ochotou odpouštět. Obsahem přednášky bylo mimo jiné jak pomáhat a jak nepomáhat k praktické víře v odpuštění hříchů. „Víře v odpuštění nepomůže ani znicotnění hříchu, ani jeho zveličení. I když to může působit pohoršlivě, můžeme říci, že ve světle Písma hřích patří do života. Tím má být řečeno, že se v lidském životě stále vyskytuje a nemůžeme doufat, že ho v historii světa i v osobní historii člověka jednou provždy zcela eliminujeme ...Spojení těchto dvou pohledů dělá křesťanství realistickým (nepopírá hříšnost), na Bohu závislým (nikdo neodpouští tak jako Bůh) a při vší etické náročnosti snesitelným (bez štědře odpouštějícího Boha bude křesťan v depresi nebo se vrhne do hříchu).“ Dále hovořil o tom, že víra v odpuštění hříchů, kterou křesťan vyznává v apoštolském vyznání víry, se má „vtělit“ do jeho života. Nestává se to najednou, jde o proces, který může být podporován anebo bržděn běžnými lidskými zkušenostmi i pastorační činností.

Poslední přednášející byla žena MUDr. Ludmila Bartůšková, roz. Stajnerová. Ta přednášela na dané téma z psychologického hlediska. Odpuštění a přijetí odpuštění je proces, který má své zákonitosti. Poznání a přijetí těchto psychologických zákonitostí může být významnou pomocí v duchovním životě, v procesu odpouštění sobě i druhým, v procesu přijímání odpuštění od Boha i lidí. Odpuštění je způsob, jak zabránit tomu, aby nám minulost diktovala, jak má vypadat budoucnost.

Centrum pro rodinu

· Rekolekce pro manžele

Na sklonku starého a začátku nového liturgického roku se v zasněžené Horní Blatné sešlo sedm manželských párů, aby spolu během víkendové rekolekce přemýšlelo o tématu první adventní neděle, o tématu bdění a bdělosti.

Během katechezí, osobního rozjímání, rozhovorů s partnerem i s ostatními bratry a sestrami jsme se zamýšleli nad tím, co konkrétního v našich životech výzva k bdělosti a připravenosti znamená. Byli jsme pozváni i k účasti na celonoční adoraci, tedy k tomu, abychom mohli skutečně bdít a trávit čas s Pánem, na jehož příchod se chceme připravovat.

Velkých přínosem snad pro všechny účastníky rekolekce byl dostatek prostoru a klidu k rozjímání i společnému sdílení. Jedním z důležitých bodů byla i večerní společná modlitba, kdy jsme zvali Pána do našich životů a spolu s Církví volali: „Maranatha, přijď Pane Ježíši“.

Přítomné děti měly během víkendu vlastní program, jehož nejatraktivnější součástí bylo samozřejmě dovádění na sněhu, kterého si spolu s nimi užili na sobotní odpolední procházce i dospělí.

Do adventní doby jsme tak všichni vstoupili osvěženi a posíleni vědomím Boží péče a zájmu o nás i vědomím, že nejsme na své cestě sami.

Ohlédnutí ...

· Začala Škola animátorů 2005/2006

První listopadový víkend proběhla první ze čtyř částí dalšího ročníku Školy animátorů na DCM v Plzni. Cílem těchto setkání není jen získat důležité osvědčení pro vedení táborů, ale také poznat další lidi z diecéze, vyměnit si s nimi cenné informace a zkušenosti a k tomu ještě spoustu jiných užitečných věcí.

Je pátek večer a na DCM přichází několik mladých lidí ze všech koutů naší diecéze. Celé setkání zahajujeme společnou mší svatou s biskupem Františkem a rozdáváním „pracovních listů“. Po večeři končíme den adorací.

V sobotu jsou na programu přednášky P. Jendy Balíka na téma „Poselství Jana Pavla II. mladým“ a „Co je třeba na přípravu velké akce“. Po výborném obědě (který pro nás připravili Lída a Honza Kadlecovi) nás Maruška Kadlecová a Jaromír Tippl poučili o všem možném i nemožném, co se her týče. Přichází večer a my se zase scházíme v kapli, abychom odevzdali celý ten den Pánu do rukou.

V neděli dopoledne se od Kryštofa dozvídáme podrobnější a ryze praktické informace, jak se více jako laikové můžeme zapojit do liturgie. Poté slavíme mši svatou, kterou jsme společně připravili.

Poslední společný oběd, balení, trošku uklízení a ... ahoj, zase příště!

Za všechny účastníky bych chtěla poděkovat týmu DCM (K+M+L), který pro nás víkend připravil, všem hostům a také našim šéfkuchařům. :-)

Pokud se k nám chcete ještě někdo připojit, máte poslední možnost. Neváhejte a hlaste se: osobně na DCM, tel.: 377 381 757, mail: dcmplzen@volný.cz.

Další víkendy se konají:

13.-15. 1.; 24.-26. 3.; 12.-14. 5.

· Seznamka TM©® domažlického vikariátu

V sobotu 22. 10. proběhla na domažlické faře již tradiční „Seznamka TM©®“ (i když pořád s těmi samými lidmi:-)). Tentokrát si na nás Libor&Paddy TM vymysleli téma misie. Co to vlastně misie je? To se nám snažili přiblížit malou scénkou na začátek Libor s Paddym. Po dramatickém začátku dorazila větší část účastníků (no comment, že jo Honzové, Lído a další) a konečně jsme se pustili do seznamování s lidmi i s misiemi.

Když jsme se seznámili s lidmi (těmi známými i méně známými), byli jsme vysláni udělat malou anketu mezi lidi na domažlické náměstí. Teď rychle zpátky na faru, rozebrat reakce lidí na anketu a hupky šupky za město na louku, kde Paddy rozpoutal velkou bitvu o lístečky. Bitva byla opravdu vyčerpávající, ale sebrali jsme poslední síly a vydali se zpátky na faru. Tady nás čekalo malé občerstvení, abychom načerpali síly nové.

Následovala adorace, při které jsme načerpali nejen tu fyzickou, ale i duchovní sílu. Po adoraci hraní, hraní a hraní, které skončilo požehnáním. Někteří ještě zůstali na večeři, pak amen a ven! :-) Tak ahoj a papa na příští Seznamce TM©®!

· Vikariátní setkání mládeže v Klatovech

22. října proběhlo v Klatovech na faře vikariátní setkání mládeže. Po delší době se tak sešla mládež z celého okolí, která má o podobné akce zájem. Kromě již známých účastníků setkání se zde objevilo mnoho nových tváří z Běšin nebo ze Švihova. Sešlo se nás poměrně hodně, takže to bylo příjemné.

Nejprve nám MUDr. Lucie Lešková vyprávěla o misiích v Africe a promítala obrázky a ukazovala fotky ze svého pobytu v Súdánu. Viděli jsme, jak žijí černoši v této zemi, a dozvěděli jsme se něco o jejich zvycích a způsobu chování. Jak se chovají k sobě i druhým. Že žijí ve velké nejistotě, protože je to stále ještě válečná oblast, a tak si vůbec neplánují budoucnost, ani nic nepěstují a budoucnost pro ně vlastně neexistuje, protože neví, co na ně čeká. Člověk by ani nevěřil, že někde na zemi ještě existují lidé, kteří nikdy neviděli zděný dům, nijak se nevzdělávají a pro nás normální věci jsou pro ně malými zázraky.

Po debatě o misiích nad šálkem čaje jsme si šli zazpívat se skupinou Zebedeus do kostela a po společných písních jsme se vrátili na faru, kde jsme se trochu seznámili a přivítali otce biskupa Františka, který si pro nás připravil povídání o eucharistii.

Celé setkání jsme završili mší svatou s otcem biskupem a po ní jsme se rozešli do svých domovů.

Myslím, že to bylo moc pěkné setkání, na kterém jsem poznala mnoho nových tváří a už se těším na další podobná setkání.

Pozvánka na ...

· Adventní modlitební víkend
ve Stodě 9.-11. prosince)

Nabízíme vám víkendové setkání při modlitbě. Nebude chybět možnost osobní i společné modlitby, adorace, výlet do přírody a pro zájemce možnost relaxace zhotovením nějakého výrobku spojeného s adventem. Duchovně nás bude doprovázet P. Kryštof.

Začátek programu je v pátek 9. 12. ve 20 hodin u dobré večeře. Končit budeme nedělním obědem kolem 14. hod. Cena celého víkendu (včetně stravy) je 300,- Kč.

· Rorátní mše svaté

Zveme vás ke společnému putování adventní dobou. Každé úterý večer jste zváni na Rorátní mši svatou pro mládež a poté na povídání o Adventu.

Setkání probíhají na DCM v 19 hod. v úterní večery 28. 11., 6. 12., 13. 12. a poslední setkání 20. 12. už bude ve vánočním ladění.

· Adventní setkání mládeže klatovského vikariátu
2.-3. prosince

Páteční mší svatou v 18:30 ve Švihově začne setkání mladých klatovského vikariátu. Součástí programu bude modlitba, diskuse, filmy a další zajímavý program. Setkání končí v sobotu v 16. hod. požehnáním v kostele. Vezměte si s sebou jídlo na oba dny, spacák, karimatku, přezůvky a dobrou náladu.

· Pouť důvěry na zemi - Taizé Evropské setkání mladých v Miláně 27. 12.-2. 1.

Setkání mládeže z celé Evropy - Společné modlitby se zpěvy - Přijetí ve farnostech a v rodinách - Cesta k pramenům víry - Hledání cest smíření.

Asi znáte komunitu bratří v Taizé, poblíž francouzského městečka Cluny ... Možná jste je někteří z vás zažili na Setkání mládeže s papežem v Kolíně nad Rýnem. Každoročně se pořádá na Silvestra evropské setkání Taizé, kde se sejdou mladí lidé z celého světa ke společné modlitbě, přednáškám, bohoslužbám a zpěvu. Pokud tedy ještě nemáte žádné další plány, moc vám doporučujeme vyrazit na Silvestra do italského Milána, kde se toto setkání koná. Na cestu se chystá parta mladých z Karlových Varů a Domažlic.

Cena za dopravu je 2000 Kč a účastnický poplatek za účast je 45 EUR. Podrobnosti a možnost přihlášení na www.taize.com anebo můžete přímo volat cestovní kancelář Bakalari, tel.: 549 411 110.

V novém roce 2006 ...

· Škola animátorů - 1. ročník 14.-16. ledna

Po našem prvním, velice vydařeném víkendu, se již teď těšíme na druhé setkání! Proběhne o víkendu 14.-16. 1. Minule jsme se domlouvali ohledně místa konání - upřesníme v dopise začátkem ledna. Tentokrát se mimo jiné dozvíme něco o hygieně a zdravovědě. Nezapomeňte na domácí úkoly :-)

Pokud by se někdo chtěl přidat a strávit s námi další 3 víkendy, je ještě poslední možnost se přihlásit.

· Přednáška nejen pro animátory 16. ledna

P. Josef Žák na téma: „Písmo svaté v mém životě“. Jaká je moje osobní zkušenost s Bohem v Písmu svatém? Možná právě na začátku nového roku je vhodný čas pro to, rozhodnout se více proniknout do pokladů, které nám přináší četba Písma.

Druhá přednáška pro animátory, která se zabývá Biblí - tentokrát z jiného pohledu než minule. P. Josefa Žáka asi představovat nemusíme :-) jsme moc rádi, že přijal naše pozvání.

Přednáška se bude konat od 19:00 na Diecézním centru mládeže v Plzni.

· Lyžování v Rakouských Alpách 20.-24. ledna

Stává se již téměř tradicí, že se v zimě vydáváme za sněhem do Alp. Bydlet budeme na faře u Insbrucku u našeho známého faráře P. Norberta. Ubytování bude jednoduché - na karimatkách ve spacáku. Vařit si budeme sami. Nebude chybět společná mše a modlitba. Letošní lyžování je naplánováno na 20.-24. 1. Odjezd bude po domluvě pravděpodobně v pátek v 16 hodin. Cena 700,- Kč zahrnuje cestu, ubytování a stravu. Na místě bude ještě potřeba si koupit skipas.

Pokud máš rád(a) ten pocit svištět dolů ze svahu, budeme se těšit, že letos vyrazíš na lyže s námi :o)! Přihlášky přijímáme na DCM už teď!

· Pouť důvěry do Taizé 29. ledna-6. února

V jednotě s komunitou bratří se budeme scházet třikrát denně ke společným modlitbám v Chrámu smíření. Během dne: biblické hodiny, diskuse ve skupinách (i mezinárodních), pracovní skupiny, semináře, zpěv, možnost být v tichu ... Při tom všem můžeme poznávat lidi z celého světa.

Komunitu Taizé založil bratr Roger, který hledal cesty k uzdravení rozkolů mezi křesťany a prostřednictvím smíření křesťanů možnost překonání mnohých konfliktů ve světě. V roce 1940 se jako pětadvacetiletý usadil v Taizé s úmyslem vytvořit společenství, ve kterém bude možné uskutečňovat smíření křesťanů každý den. Dnes komunita shromažďuje bratry více než 25 národností a přijímá zejména mladé z celého světa.

Cena: (doprava, ubytování a strava) 2 200,- Kč + 25 EUR účastníci do 30 let (+ 30 EUR účastníci nad 30 let).

Přihlášky: dcmplzen@volny.cz, tel.: 377 381 757 (jméno a příjmení, přesná adresa včetně PSČ, telefon/mobil).

· Důležité termíny v roce 2006

* Setkání mládeže s biskupem 7.-8. 4.

* Kajaky 11.-26. 7.

* Jump I. turnus (17-22 let) 30. 7.-5. 8.

* Jump II. turnus (15-18 let) 7.-13. 8.

* Celostátní setkání animátorů 13.-19. 8.

· Lydia Stephanová: Osamělá cesta Daga Hammarskjölda

Může křesťan ve vysoké politice zůstat věrným Kristovým učedníkem? Zdá se, že politika může dokonce být cestou ke svatosti. Kdo nevěří, může se o tom přesvědčit v knize německé novinářky o životě schopného a úspěšného diplomata, druhého generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjölda. Vypráví o mnoha úspěších, kterých v této funkci dosáhl, ale i o vnitřním hledání, osamělosti a pochybnostech, jak je sám zaznamenal ve svých denících. Jeho myšlenky o životě, víře, odpovědnosti, hluboce hovoří ke každému z nás.

V boji o mír a obecné dobro Dag Hammarskjöld nakonec zaplatil cenu nejvyšší. Podezřelé okolnosti jeho smrti při pádu letadla nebyly dosud objasněny.

1. 12.	17:30	Arcibiskupský seminář Praha, mše sv. pro bohoslovce
4. 12.	8:00	Manětín, mše sv. s udílením lektorátu a uvedením bratří oblátů do diecéze
5. 12	9:30	Biskupství plzeňské, společná schůze vikářů a kněžské rady
7. 12.	16:00	Biskupství plzeňské, ekonomická rada diecéze
	17:00	slavnostní předání finančních darů Občanské volby Plzeňského Prazdroje
8. 12.	7:30	DCM Plzeň, mše sv. pro účastníky zasedání Sekce pro mládež ČBK
11. 12.	8:30	Švihov, mše sv. a katecheze
13. 12.	17:00	Tirschenreuth, mše sv. (Fatimský den)
18. 12.	9:00	katedrála, mše sv. s rozhlasovým přenosem
19. 12.	16:00	Plzeň, Hospic sv. Lazara, ekumenická bohoslužba
20. 12.		setkání se studenty a učiteli církevních škol (Spálené Poříčí, Plzeň)
23. 12.	8:00	katedrála, mše sv. s přijetím Betlémského světla
24. 12.	15:00	Biskupství plzeňské, Štědrovečerní setkání M. charity s osamělými lidmi
	22:00	Plzeň, kostel Nanebevzetí Panny Marie, mše sv.
	24:00	katedrála, Vánoční bohoslužba slova
25. 12.	10:30	katedrála, Boží hod vánoční, mše sv.
26.-30. 12.		Kišiněv, setkání biskupů
31. 12.	16:00	katedrála, Děkovná mše svatá na ukončení občanského roku
	24:00	Plzeň, kostel Nanebevzetí P. Marie, mše sv. na počátek občanského roku
1. 1.	10:30	katedrála, Slavnost Matky Boží Panny Marie, mše sv.

Údaje jsou podle stavu v době uzávěrky, případné změny nejsou vyloučeny.

· Svátost smíření v centru Plzně před vánoci:

* kostel Nanebevzetí Panny Marie:

19.-23. 12. (pondělí-pátek): 16:00-18:00

21. 12. 9:30-12:00 a 14:00-18:00 (16:30 kající bohoslužba slova)

* kostel sv. Jana Nepomuckého: 19.-23. 12. (pondělí-pátek): 14:00-17:15

* katedrála sv. Bartoloměje: denně před každou mší svatou

· Plzeňské betlémy

* katedrála svatého Bartoloměje, nám. Republiky: betlém denně 9:00-17:00

* kostel P. Marie Nanebevzaté, Františkánská ul. prohlídka betléma:

25. a 26. prosince 9:00-12:00 13:00-17:00

27.-30. prosince 10:00-12:00 14:00-17:00

31. prosince 10:00-12:00 14:00-15:30 1. ledna 9:00-12:00 14:00-17:00

* kostel sv. Jana Nepomuckého, Chodské nám.: betlém denně 9:00-17:00

ZPRAVODAJ PLZEŇSKÉ DIECÉZE, pastorační a informační měsíčník pro vnitřní potřebu diecéze. Vydává 1x měsíčně BISKUPSTVÍ PLZEŇSKÉ, Nám. Republiky 35, 301 14 Plzeň. Odpovědný redaktor Jindřich Fencl, 377 223 112; mailová adresa redakce: zpravodaj@bip.cz. Redakce si vyhrazuje právo krátit a redakčně upravovat zaslané příspěvky. Sazba a tisk Jiří Brouček, 377 221 887. Sazba v systému L^AT_EX. Příp. vadné výtisky vyreklamujte v místě distribuce za zdravé. Zpravodaj na Internetu (na stránce plzeňského biskupství): http://www.bip.cz. Uzávěrka příštího čísla je 15. prosince. Příspěvek na 1 výtisk 4 Kč (kromě poštovného).