Vikariát tachovský

Nachází se z velké části na území bývalých Sudet, kde žilo před 2. světovou válkou německy mluvící obyvatelstvo. To bylo téměř zcela vyhnáno a nahrazeno dosídlenci. Počtem obyvatel je vikariát druhý nejmenší v diecézi, podle statistiky z roku 2001 zde dnes žije 51 439 obyvatel, což je polovina stavu před druhou světovou válkou. K římskokatolické církvi se přihlásilo 8 022 občanů (15,6 %), pravidelných návštěvníků nedělních bohoslužeb ve vikariátu je 569 (1,1 %). Vikariát zahrnuje šest farností: Bor u Tachova, Kladruby u Stříbra, Konstantinovy Lázně, Planá, Stříbro a Tachov, kde je zároveň sídlo řeckokatolické farnosti při chrámu sv. Václava.

Seznam farností

Současný vikář sídlí v Boru u Tachova. Borský farní kostel stojí v čele dlouhého náměstí. V současnosti se blíží ke konci náročné restaurátorské práce jeho vznosného barokního interiéru. V předpolí borského zámku je drobný areál Lorety, který každý rok ožívá loretánskými slavnostmi.

Největším městem vikariátu je Tachov, jehož hlavní kostel Nanebevzetí Panny Marie je gotická stavba ze 14. století. V této největší farnosti vikariátu probíhá řada aktivit na půdě ekumeny, kultury, osvěty atd. Pracuje zde místní pobočka České křesťanské akademie. Město Stříbro je proslulé milostným obrazem Panny Marie Bolestné, k němuž se od roku 1737 konají velké poutě, v posledním desetiletí za účasti věřících z partnerského města Vohenstrauss. Stříbrská charita provozuje denní stacionář pro staré a zdravotně postižené občany.

Nejcennější církevní památkou vikariátu jsou Kladruby (www.klasterkladruby.cz), bývalý benediktinský klášter s klášterním kostelem Panny Marie, který patří nejen k největším, ale určitě i k nejkrásnějším u nás.

I v tachovském vikariátu jsou opravovány kostely za pomoci státu, městských a obecních úřadů, farníků, sponzorů a rodáků. Velkou opravou prošly kostely v Boru, ve Stříbře, kostel sv. Anny u Plané, Skviříně, Starém Sedle, Brodu nad Tichou a Starém Sedlišti. Zároveň se ve vikariátě mnoho kostelů nedočkalo svobodných poměrů a bylo buď přímo zničeno nebo se postupně bez pomoci rozpadlo. Právě při opravách církevních objektů přináší plody spolupráce s rodáky, díky jim jsou opraveny stavby, na které by jinak nebyly prostředky. Velmi plodná spolupráce existuje mezi městy Stříbro a Vohenstrauss, Planá a Tirschenreuth, Bor a Pleystein, Staré Sedlo a Plössberg, Stráž a Osterhofen. Dobré vztahy přes hranice se neomezují pouze na obnovu kostelů, ale jsou pořádány i společné akce, bohoslužby a výměnné návštěvy chrámových sborů.

Před deseti lety napsal vikář P. Vladimír Born ve Zpravodaji plzeňské diecéze o tachovském vikariátu: „Nové obyvatelstvo, které se zde usazuje, ještě plně nezapustilo své kořeny. To přináší problémy i pro život věřících. Není nás mnoho a je důležité znát naši úlohu ve společnosti. Můžeme se k ní postavit negativně – nic se nedá dělat, nebo pozitivně – to je s nadějí, že vše jde s pomocí Boží. Toto platí nejen pro údržbu a opravy našich kostelů a far, ale rovněž tak pro vytváření společenství věřících, kteří dávají svým křesťanským způsobem života ostatním spoluobyvatelům příklad a naději. Ptáme-li se, čím můžeme být naší společnosti přínosem, pak právě tímto pozitivním přístupem ke všemu dobrému, co vytvoří domov i zde v pohraničí“.

Poutními místy ve vikariátu jsou Loreta v Boru u Tachova, Kladruby, Pístov a sv. Anna u Plané.

Kladruby

Benediktinské opatství bylo založeno v roce 1115. Na konci 14. století se zapletlo do politiky krále Václava IV., který chtěl oslabit moc pražského arcibiskupa zrušením zdejšího kláštera a věnováním jeho majetku novému biskupství, jehož zřízení plánoval na území dnešní plzeňské diecéze. Tuto při zaplatil životem generální vikář Jan Nepomucký. Od husitských válek do poloviny 17. století klášter živořil. Jeho rozkvět nastal až začátkem 18. století, kdy započala jeho grandiózní přestavba. Přestavbu románského kostela vedl Jan Blažej Santini a pod jeho rukama se zrodil originální chrám, korunovaný jedinečnou kopulí. V roce 1785 byl však klášter zrušen, čímž byla tato velkolepá stavba odsouzena k pomalé zkáze. Sloužil jako kasárna, invalidovna a pivovar. Dnes patří Národnímu památkovému ústavu v Plzni, který nechal v posledních letech restaurovat krovy, střechy a fasády kostela. Poutě do Kladrub směřují za milostnou gotickou sochou Panny Marie, která byla v roce 1994 ukradena, ale jako řídká výjimka byla nalezena a vrácena zpět.