Plzeňská diecéze >> Diecéze >> Vikariáty >> Domažlice

Domů

Informujeme

Vikariát domažlický

Domažlický vikariát tvoří jihozápadní hranici diecéze (mapa). Podle statistiky z roku 2001 žilo na jeho území 58 844 obyvatel, ke katolické církvi se přihlásilo 17 709 občanů (30,1 %), nedělních bohoslužeb se pravidelně účastní 2 303 věřících (3,91 %). Vikariát se dělí na 10 farností. Jsou to: Domažlice (www.farnostdomazlice.cz), Horšovský Týn, Kdyně, Klenčí pod Čerchovem, Koloveč, Merklín, Milavče, Mrákov, Poběžovice (www.farnost-pobezovice.cz) a Staňkov.

Seznam farností

Název	Adresa	Telefon
Domažlice	Náměstí Míru 136, 344 01 Domažlice	379 722 360
Horšovský Týn	Náměstí Republiky 3, 346 01 Horšovský Týn	379 428 443
Kdyně	Farní 90, 345 06 Kdyně	603 929 286
Klenčí pod Čerchovem	Klenčí pod Čerchovem 98, 345 34 Klenčí pod Čerchovem	379 794 572
Koloveč	Náměstí 45, 345 43 Koloveč	379 494 865
Milavče	Milavče 8, 345 46 Milavče	379 776 619
Mrákov	Mrákov 1, 345 01 Mrákov	723 839 926
Poběžovice	Náměstí Míru 54, 345 22 Poběžovice	379 497 241
Staňkov	B. Němcové 3/2, 345 61 Staňkov	379 492 129

Religiozita je rozdílná. V tradičních chodských vesnicích se nedělních bohoslužeb zúčastňuje až 32 % z celkového počtu obyvatel. V místech, odkud bylo odsunuté německy mluvící obyvatelstvo nahrazeno dosídlenci, se účastní nedělních bohoslužeb pouze 2 % obyvatel. Počet aktivních věřících v domažlickém vikariátu i obsazenost far kněžími patří k nejvyšším v naší diecézi.

Centrem vikariátu je město Domažlice, zapsané do podvědomí lidí vavřineckou poutí a s ní spojenými folklórními slavnostmi. Rozlehlému náměstí s podloubími dominuje farní kostel Panny Marie, v barokní době monumentálně přestavěný z gotické svatyně. V závěru náměstí je „klášterní“ kostel patřící k přiléhajícímu augustiniánskému klášteru. Významnými památkami mimo Domažlice jsou také zbytky kláštera v Pivoni, kostely v Horšovském Týně a dvoulodní kostel v Loučimi. Ve vikariátu pracuje farní charita v Domažlicích a v Havlovicích u Domažlic se nachází zařízení DCH Plzeň Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi (www.kadel.cz/dchp/zarizeni/zdislava_domazlice.html).

Během posledních let se podařilo opravit řadu kostelů a far. Mezi ty větší patří oprava kostela v Milavčích, Staňkově, Holýšově, Klenčí a stále ještě nedokončená oprava kostela sv. Apolináře v Horšovském Týně. Z vlastních zdrojů a svépomocí byly opraveny kostely v Koutě na Šumavě, sv. Anna na Tannaberku, ve Kdyni, Loučimi, Mrákově a další. Nemalou měrou se na opravách podíleli rodáci a řezenské biskupství, například při obnově kostelů v Křakově, Hyršově, Všerubech, Nemanicích a Újezdu sv. Kříže. Mimořádnou restaurátorskou opravou prošel unikátní kostel v Čečovicích, který se stal Národní kulturní památkou.

Na území vikariátu je větší počet poutních míst. Nejznámější je kostel sv. Vavřince na Veselé hoře u Domažlic, dále dva kostely sv. Anny – na Tannaberku a u Horšovského Týna, Milavče, Loučim a dvě Dobré Vody – u Pocínovic a u Draženova.

Vavřinec na Veselé Hoře

Nejstarší svatyně byla podle pověsti postavena na konci 10. století knížetem Boleslavem I. na památku vítězství nad Maďary v bitvě u Lechu. V roce 1683 zpustošil Domažlice požár a měšťané dali slib, že na původním místě postaví kostel nový. Slib ale nesplnili a tak se stavby ujala měšťanka Zuzana Veselá v roce 1695. Po opravě a rozšíření do dnešní podoby byl kostelík znovu vysvěcen roku 1775, ale již roku 1788 byl zrušen a prodán v dražbě. Po obnově v roce 1851 se stalo místo hojně navštěvované věřícími. Nejmohutnější pouť se konala v době ohrožení republiky r. 1939, kdy zde bylo 120 tisíc účastníků. Komunisté poutě zakázali, ale již v roce 1968 byly opět obnoveny. Teprve nedávno byla ke kostelu dovedena elektřina a po zajištění financí jej čekají opravy krovu a střech.

Anna na Tannaberku

Poutní kostel stojí osamoceně na samé hranici s Německem. Vznik poutního místa spadá do roku 1703, kdy se zázračně uzdravil učitel ze Všerub. Z vděčnosti postavil na vrchu Tannaberku kapli k poctě sv. Anny. Příliv poutníků byl však tak velký, že v roce 1712 se začal stavět nový kostel. Architekt Gilmetti jej dokončil už po pěti letech v roce 1717. V sousedství kostela byl zřízen hostinec a škola. Kostel se stal pohřebním místem hrabat Stadionů. V roce 1945 byl kostel i s hrobkou vyrabován. Po uvolnění poměrů v roce 1968 se začalo s opravami. Ty byly přerušeny normalizací a kostel začal opět chátrat. Nová oprava, která nechává vyniknout jeho nebývalé kráse, byla provedena hned po roce 1989. Zařízení kostela se bohužel nedochovalo.

Dobrá Voda u Pocínovic

Dobrá Voda leží o samotě na svahu kopce nad Pocínovicemi. Poutní místo vzniklo u studánky, u níž stála od 17. století kaplička. V roce 1872 byla postavena kaple Panny Marie Bolestné s centrální částí na osmibokém půdorysu. Od Pocínovic vede ke kostelíku poutní cesta, lemovaná zastaveními křížové cesty.

VIKARIÁTY