Plzeňská diecéze >> Diecéze >> Vikariáty >> Sokolov

Domů

Informujeme

Vikariát sokolovský

Územně zahrnuje část Krušných Hor, Slavkovského lesa a rozsáhlé průmyslové oblasti ležící v údolí Ohře mezi nimi (mapa). Vikariát není plošně velký, ale podle statistiky z roku 2001 zde žije 93 667 obyvatel šestnácti různých národností a menšin. K církvi římskokatolické se hlásí 14 163 občanů (15,1 %), nedělních bohoslužeb se pravidelně účastní 583 věřících (0,62 %). Vikariát se skládá z pěti farností: Chlum sv. Maří, Chodov, Kraslice, Loket nad Ohří (www.loket.cz/akt_farnost.php) a Sokolov, který je také sídlem řeckokatolické farnosti při kostele sv. Jakuba Většího.

Seznam farností

Název	Adresa	Telefon
Chlum sv. Maří	nám. J. W. Goetha 1, 357 54 Chlum sv. Maří	352 682 891
Chodov	Náměstí Míru 38, 375 35 Chodov	352 676 028
Kraslice	Kpt. Jaroše 321/2, 358 01 Kraslice	352 686 156
Loket	Kostelní 13, 357 33 Loket nad Ohří	352 684 333
Sokolov	J. K. Tyla 4, 356 01 Sokolov	352 604 070

Ve vikariátu je nejstarší známou farností právě sokolovská, připomínaná už v roce 1240. Naopak nejmladší je Rotava, založená nově až roku 1925. Současný vikář sídlí v Kraslicích, které leží uprostřed hlubokého údolí Krušných hor nedaleko hranic s Německem. Největší město a centrum oblasti je Sokolov s raně barokním chrámem sv. Jakuba. Na území vikariátu se nacházejí další starobylá města – Loket a Horní Slavkov, jehož hlavní monumentální farní kostel je bohužel v dezolátním stavu. Hlavním poutním místem vikariátu je bezpochyby starobylý Chlum sv. Maří. Na toto poutní místo přicházejí věřící především z opačné strany hranic, ale je stále populárnější i mezi křesťany v Čechách. Zapomenutým lokálním poutním místem je Krásno. Lidé sem přicházejí za Pannou Marií Kráseňskou.

Oprava poutního areálu v Chlumu sv. Maří byla jedna z prvních již krátce po změně režimu. V rekonstruovaném komplexu se pravidelně koná festival Mitte Europe a také řada koncertů. Chloubou vikariátu je i nově opravený kostel a farní úřad v Lokti. Z prostředků věnovaných převážně rodáky byl opraven kostel ve Sněžné u Kraslic. Z peněz obce byl renovován jeden z vůbec nejstarších kostelů vikariátu – sv. Kunhuta v Královském Poříčí. Rozsáhlou rekonstrukcí prošly kostel v Krajkové a fara v Chodově. Částečných oprav se dočkaly fary v Kraslicích, Sokolově a Kynšperku, komplex v Chlumu sv. Maří a kostely v Kraslicích, Liboci, Lomnici, Rotavě, Stříbrné a Habartově. Z více než poloviny financoval opravy stát, další velkou částí přispěli bývalí rodáci a finance shromažďovaly i farnosti. V Chodově, Kraslicích, Sokolově a na Chlumu sv. Maří funguje charita, která pečuje o staré lidi, shromažďuje oblečení v šatnících, provozuje azylový dům a nově v posledních letech organizuje Tříkrálovou sbírku.

V okrese byla a stále je velká migrace. Nejinak tomu bylo v posledním čase i s kněžími. Protože nově příchozí věřící do farností se neznají a neznají se mnohdy ani ti ostatní, snaží se kněží skrze různá setkání, kroužky, společenství i poutě, aby se věřící více poznávali a spolu žili svou víru. Takovou příležitostí je například vikariátní pouť i různá poutní setkání s bývalými rodáky, ekumenické bohoslužby i tzv. Olovské meditace ( pojmenované podle obce Oloví), při kterých se ve filosoficko-teologické diskusi sedmkrát ročně scházejí hledající.

Z hlediska víry se nenaplnila tak trochu dětinská očekávání o růstu místní církve. Sice mnohde přibylo bohoslužeb a akcí, ale Božího lidu viditelně nepřibylo. Zdá se, že ochota k oběti u průkopníků přesto zůstává i v hledání nových možností předávání Evangelia.

Chlum sv. Maří

Chlum sv. Maří patří k našim nejstarším poutním místům. Jeho historie sahá až do 13. století. Právě v této době byla podle legendy nalezena v křoví u cesty sedící soška Panny Marie s Ježíškem. Tehdy pro ni byla zbudována první kaple. V roce 1383 byli do této farnosti povoláni křižovníci s červenou hvězdou, aby o poutní místo pečovali a s tímto řádem je jeho osud svázán dodnes. Začátkem 15. století byl postaven malý kostel a zřízena fara. Kostel byl zpustošen za husitů v roce 1429 a za Stavovského povstání v roce 1620. V roce 1664 byla postavena kaple pro milostnou sochu a v roce 1687 byly založeny věže. To byl počátek velkého rozvoje místa. Ani josefinské reformy neubraly na slávě poutního místa, které se nerušeně rozvíjelo až do roku 1945, kdy byli vyhnáni německy mluvící obyvatelé. Opětné oživení nastalo až po nabytí svobody v roce 1989. Poutní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a sv. Máří Magdaleně. Hlavní pouť je 8. 5. na svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí.

VIKARIÁTY