Přejít na obsah stránky



*

*

*

POMOC UPRCHLÍKŮM
*

*

*

*

*

*

Naše projekty podporují:


*

*

*

*

*
*
*

katolické bohoslužby

Na konci dubna uplyne 50 let od smrti P. Františka Wonky, manětínského děkana

Dne 29. dubna 2017, v den 50. výročí úmrtí P. Františka Wonky, dlouholetého manětínského děkana a regionálního historika, se bude v Manětíně na hřbitově u kostela sv. Barbory konat vzpomínková slavnost. Setkání začne v 10 hodin u hrobu, kde je P. Wonka pohřben, a poté bude v kostele sv. Barbory slavena mše svatá. Na závěr bude představena jedna z Wonkových historických prací o Manětíně, Poutník svatojánský. Pozvání na tuto slavnost přijal emeritní plzeňský biskup František Radkovský. Srdečně zveme!

Manětínský děkan František Wonka

František Wonka se narodil 11. května 1900 manželům Josefu a Viktorii Wonkovým ve východočeské Úpici nedaleko Trutnova. Rodiče zde provozovali obchod se smíšeným zbožím. Jejich jediný syn František v Úpici navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Středoškolská studia s vynikajícím prospěchem absolvoval na náročném německém benediktinském gymnáziu v Broumově. V září roku 1920 odchází na další studia do Říma, kde v letech 1920–1921 studoval na filozofické fakultě a následně na staré české bohoslovecké koleji – Bohemicum. 13. července 1924 zde přijal kněžské svěcení. Svoji primici, první mši svatou, sloužil o den později v městečku Trevi ve středoitalské Umbrii − v kapli sv. Václava, která byla v přízemí prázdninové vily české bohoslovecké koleje (Villa Boema), kde každoročně po dobu studií trávil letní téměř čtyřměsíční prázdniny.

V polovině června roku 1925 se František navrátil do Československa a ve svém rodišti sloužil první bohoslužbu. Bohužel krátce po příjezdu, 5. července 1925, mu umírá maminka Viktorie a rozloučení s ní bylo prvním pohřebním obřadem, který ve své kněžské službě vykonal.

V září roku 1925 nastupuje jako kaplan do manětínské farnosti na žádost patrona zdejšího kostela a majitele manětínského panství, hraběte Jana Lažanského. Po čtyři roky vypomáhal děkanu Josefu Pomrhoncovi v duchovní správě. Po jeho odchodu do penze na podzim roku 1929 je František Wonka ustanoven novým děkanem. Na 4. postní neděli 30. března 1930 se konala instalační slavnost do děkanského úřadu.

Jak se zmiňuje ve své práci Kniha o faře manětínské z roku 1937, děkan Josef Pomrhonc mu předpověděl, že „asi v Manětíně uvázne“. Jeho proroctví se vyplnilo. František Wonka v Manětíně prožil téměř 42 let svého života. Naplno se věnoval kněžským povinnostem. Do jeho farního obvodu patřily kromě města Manětín obce Brdo, Hrádek, Česká Doubravice, Vladměřice, Hvozd, Lipí a Újezd. Náboženství vyučoval na školách v Manětíně, ve Hvozdě a v Hrádku, kam pěšky docházel.

S velkou oblibou se věnoval studiu písemných dokumentů v archivech děkanském, městském a rodiny Lažanských. Pro práci s archivním materiálem byl dobře vybaven – uměl německy a latinsky. Patřil k největším znalcům manětínské historie. Ve svých mnoha pojednáních zpracoval především dobu barokní, zejména působení hraběnky Marie Gabriely Lažanské, rozené Černínové, za níž došlo v Manětíně k velkému kulturnímu a stavebnímu rozmachu. Ve svých studiích rovněž popsal dějiny městečka Manětín na konci 19. a v 1. polovině 20. století. Historii pak přibližoval i zdejšímu obyvatelstvu ve svých kázáních.

Počátkem roku 1949, 19. února, byl František Wonka pověřen správou vikariátu po náhle zemřelém P. Josefu Martinů, faráři kozojedském. Již dříve byl jmenován arcibiskupským notářem, přísahu složil v Praze na konzistoři 15. března 1949. Ve středu 14. července v Manětíně oslavil 25. výročí kněžského svěcení. V pátek nato byl ráno po mši svaté zatčen Státní bezpečností a vězněn na krajském velitelství Národní bezpečnosti v Plzni. 29. září byl spolu s jinými vikáři plzeňského kraje převezen do věznice na Pankráci v Praze. O měsíc později, 29. října, byť „politická akční pětka v Plasích” v dopise z 26. října 1949, adresovaném kultovému tajemníkovi KNV v Plzni, agitovala, že „není hoden, aby mu byla udělena amnestie”, byl propuštěn a navrátil se do Manětína. Sám v pamětní knize manětínského děkanství poznamenává, že „za celou dobu svého působení v Manětíně nebyl nikdy tak dlouho vzdálen od osady jako těchto těžkých 50 dní.“ Duchovní správy se po dobu jeho nepřítomnosti ujali František Bouška ze Strážiště a Jaroslav Janoušek z Dolní Bělé.

Komunistická politická moc si byla vědoma Wonkova odmítavého postoje k režimu. Nezlomila jej ani 50denní vyšetřovací vazba. V kádrovém posudku z 20. listopadu 1949, který je uložen ve fondu Okresní národní výbor Plasy v okresním archivu, je uvedeno: „Ani po této škole není naděje, že by se mohl státi pokrokovým knězem.“ O pět let později okresní církevní tajemník píše: „Navenek udělá vše, co si přejem, ale je to zřejmý skrytý nepřítel. Je silně nábožensky založen a církevní obřady jako bohoslužby a mše koná horlivě. Na tyto náboženské úkony se pečlivě připravuje v letních měsících v kostele, kde vydrží sedět celé hodiny. Má velký vliv na věřící v Manětíně, kteří si s ním po církevní stránce dobře rozumí. Je skrytý jezuita, v beránčím rouše.“ Také mu bylo nejednou církevním tajemníkem Václavem Hůgrem vytýkáno, že „velmi dobře dovede působit na děti a dovede je získávat rozdáváním dárků a svatých obrázků v kostele“.

František Wonka byl v roce 1958 jedním z iniciátorů založení Kruhu přátel Manětínska. Stal se jeho prvním předsedou. Spoluzakládal i místní vlastivědné muzeum, rád zde pomáhal při instalaci. Se zájmem sledoval i archeologický výzkum, prováděný od r. 1965 v nedalekém Hrádku.

Dne 29. dubna 1967 v nedožitých 67 letech náhle umírá na krvácení do mozku v nemocnici v Kralovicích. Pohřeb se konal 3. května 1967 na hřbitově u sv. Barbory. Se zemřelým se přišlo rozloučit snad 1600 osob, z toho 42 kněží, vedených pražským biskupem Františkem Tomáškem.

Duchovní správce manětínské farnosti, František Wonka, byl neobyčejná osobnost, respektovaná takřka všemi kromě představitelů totalitních mocí, ať už nacistické nebo komunistické. Odborná veřejnost vždycky oceňovala jeho práci historickou. Prostí věřící si jej vážili zase jako vzorného kněze a člověka ryzího charakteru, zbožného a pokorného srdce. Není náhodou, že je mezi Manětínskými vzpomínám dodnes a jeho hrob na hřbitově u kostela sv. Barbory patří k nejnavštěvovanějším.

Dne 29. dubna 2017, v den 50. výročí úmrtí P. Františka Wonky, se bude v Manětíně na hřbitově u kostela sv. Barbory konat vzpomínková slavnost. Setkání začne v 10 hodin u hrobu, kde je P. Wonka pohřben, a poté bude v kostele sv. Barbory slavena mše svatá. Na závěr bude představena jedna z Wonkových historických prací o Manětíně, Poutník svatojánský. Pozvání na tuto slavnost přijal emeritní plzeňský biskup František Radkovský. Srdečně zveme!

Autor: Martina Matušková





Květen  2017
Po Út St Čt So Ne
  
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31  
WPEC is proudly sponsored by
True Media Concepts
Náhodné fotografie
Zpravodaj plzeňské diecéze