Přejít na obsah stránky

Katedrála sv. Bartoloměje a budova biskupství

Katedrála sv. Bartoloměje

Biskupství plzeňské umožňuje prohlídky věže katedrály:
denně po celý rok: 10.00-18.00 hodin.
(Vstup posledního návštěvníka v 17.20 hodin).

Vstupné na věž katedrály:
dospělí: 50 Kč
děti (6-15 let): 25 Kč
studenti (15-26 let) a důchodci 35 Kč
rodinné vstupné (dva dospělí a dvě děti) – jedno dítě zdarma
děti do 6 let: vstup zdarma.

Katedrála sv. Bartoloměje je pro návštěvníky přístupná:
od dubna do září: středa – sobota, 10.00-16.00 hodin;
od října do prosince: středa – pátek, 10.00-16.00 hodin.

Vstupné do katedrály:
dospělí: 35 Kč,
děti (6-15 let): 15 Kč
studenti (15-26 let) a důchodci 25 Kč
rodinné vstupné (dva dospělí a dvě děti): – jedno dítě zdarma
děti do 6 let: zdarma.

Rezervace prohlídek věže a katedrály sv. Bartoloměje:
Bc. Martina Myslíková: tel. 731 619 300, email: myslikova(zavinac)bip.cz

» Virtuální prohlídka katedrály sv. Bartoloměje

Historie katedrály:
Kostel se začal stavět současně se zakládáním města Plzně tj. po roce 1295. Žádné písemné zprávy s přesným údajem o zahájení stavby se nedochovaly.
Kostel sv. Bartoloměje byl nejprve filiálkou kostela Všech Svatých v sousední obci Malice, dnes čtvrť Roudná. Patronem těchto kostelů byl český král a to do roku 1322, kdy se král Jan Lucemburský tohoto práva vzdal a předal oba kostely řádu německých rytířů. Od té doby je kostel sv. Bartoloměje farním kostelem.

V době, kdy přešel kostel pod správu Řádu německých rytířů, byla zahájena i nová stavba kostela. Jeho nejstarší částí je presbytář. Ten byl stavěn kolem roku 1350 ve stylu lineární lucemburské gotiky. Presbytář se dodnes jeví v porovnání s hlavní lodí kostela malý. Je tomu tak proto, že původně byl kostel plánován menší. Výstavba byla zahájena dvouvěžovým průčelím a rozvinutím půdorysy směrem k proti stojícímu presbytáři.

Ještě před husitskými válkami byly vystavěny stěny v plné výši a věže asi nepřevyšovaly úroveň hlavní římsy. Celek byl zakryt krovem, který se stavěl ještě před zaklenutím stropů. Kostel tak mohl být používán ještě před svým dokončením. V této podobě přečkal husitské války. Po jejich odeznění pokračovala i výstavba kostela. Spolu s časem se změnil i výtvarný názor stavitelů. Svědčí o tom hlavně horní partie chrámu, které pochází z tohoto období. Zejména na západní stěně nad kůrem a u vítězného oblouku. Místo původně navržených hranatých sloupů na jejich místě stojí kruhové, ze kterých vyrůstá síťová klenba. Za jejich autora je považován Mistr Erhard Bauer z Eichstattu. V téže překryl stavbu nový krov a střecha. Nad celým půdorysem lodí vztyčili stavitelé stanovou střechu, která byla zakončená věžičkou. Ta byla jen o málo nižší než právě dokončovaná severní kostelní věž. Jižní věž, která měla tvořit pravidelné průčelí se stavět nikdy nezačala.

Klenotem kostela je Šternberská kaple. Ta je připojena k jižní straně presbytáře a byla nechal ji postavit šlechtický rod Šternberků jako pohřební kapli rodu. Šternberkové totiž sídlili na hradě Zelená Hora u Nepomuku a byli politickým spojencem Plzně.

Plzeň zachvátil v roce 1507 několikrát po sobě požár. Celé město lehlo postupně popelem. Oprava vyhořelého kostela skončila až roku 1528, o čemž svědčí datová deska v podkroví kostela. Po požáru však již nebyla obnovena stanová střecha, ale byly zřízeny nové střechy ve tvaru, který můžeme na katedrále vidět dodnes.

V průběhu dalších století se zásahy do stavby omezily na minimum. V katedrále se objevoval nový mobiliář. Podoba kostela zůstala nezměněna až do nešťastné únorové noci roku 1835, kdy bouřka svým bleskem skolila pozdně gotickou střechu věže. Nová střecha, která na věži vyrostla o dva roky později je její velmi zjednodušenou kopií.

Staletí bez oprav se na kostele podepsaly. V roce 1870 se zřítil východní štít na presbytář a Šternberskou kapli, kde shodil klenbu, která se i s visutým svorníkem zřítila. Opravy kostela se ujal známý regotizátor – vídeňský architekt Josef Mocker. Odstranil vše, co se mu nezdálo být dostatečně gotické. Opravil klenbu presbytáře, odstranil barokní hlavní oltář a nahradil jej oltářem podle svého návrhu. Ze střech odstranil renesanční štíty a z kostela zmizelo asi 24 převážně barokních oltářů. S dalšími opravami pokračoval architekt Kamil Hilbert, známý svou činností na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze. Poslední opravou kostela se zabýval v roce 1987 architekt Šantavý, který vypracoval projekt na statické zabezpečení kostela a věže a opravu vnějšího pláště. Práce z prostředků státu a města skončily v roce 1995, kdy Plzeň slavila 700 let od svého založení.

Katedrála je 58 metrů dlouhá a 30 metrů široká. Klenby dosahují výšky 25 metrů. Kostelní věž je 103 metrů vysoká a je nejvyšší kostelní věží v České republice.

Budova biskupství

Budova biskupství byla původně farou a její základ tvoří dům ze 14. století. Ten si zřejmě postavili příslušníci Řádu německých rytířů, kterým byla plzeňská fara svěřená. Pro ně město v roce 1322 vykoupilo měšťanský dům. Řád zde sídlil až do roku 1564, kdy se stal poslední plzeňský farář, který z tohoto řádu pocházel, arciděkanem.

Budova prošla dvěma zásadními přestavbami: po požáru v roce 1507 a podruhé v roce 1710, kdy tehdejší arciděkanství přestavěl barokní architekt Jakub Auguston. Ten byl původním povoláním štukatér a vyzdobil proto štukováním sály v 1. patře. K vidění zde jsou i portréty císaře Karla VI. a papeže Inocence. Malby provedl malíř Julius Lux z Plzně. Stavba byla postavená velmi bytelně a zachovala se díky tomu až dodnes.

Po zřízení plzeňského biskupství v roce 1993 došlo také na důkladnou rekonstrukci a částečnou dostavbu. Práce na objektu skončily až v roce 1996.




Květen  2017
Po Út St Čt So Ne
  
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31  
WPEC is proudly sponsored by
True Media Concepts
Náhodné fotografie
Zpravodaj plzeňské diecéze