Vikariát domažlický

Domažlický vikariát tvoří jihozápadní hranici diecéze. Podle statistiky z roku 2001 žilo na jeho území 58 844 obyvatel, ke katolické církvi se přihlásilo 17 709 občanů (30,1 %), nedělních bohoslužeb se pravidelně účastní 2 303 věřících (3,91 %). Vikariát se dělí na 10 farností. Jsou to: Domažlice (www.farnostdomazlice.cz), Horšovský Týn, Kdyně, Klenčí pod Čerchovem, Koloveč, Merklín, Milavče, Mrákov, Poběžovice (www.farnost-pobezovice.cz) a Staňkov.

Seznam farností

Religiozita je rozdílná. V tradičních chodských vesnicích se nedělních bohoslužeb zúčastňuje až 32 % z celkového počtu obyvatel. V místech, odkud bylo odsunuté německy mluvící obyvatelstvo nahrazeno dosídlenci, se účastní nedělních bohoslužeb pouze 2 % obyvatel. Počet aktivních věřících v domažlickém vikariátu i obsazenost far kněžími patří k nejvyšším v naší diecézi.

Centrem vikariátu je město Domažlice, zapsané do podvědomí lidí vavřineckou poutí a s ní spojenými folklórními slavnostmi. Rozlehlému náměstí s podloubími dominuje farní kostel Panny Marie, v barokní době monumentálně přestavěný z gotické svatyně. V závěru náměstí je „klášterní“ kostel patřící k přiléhajícímu augustiniánskému klášteru. Významnými památkami mimo Domažlice jsou také zbytky kláštera v Pivoni, kostely v Horšovském Týně a dvoulodní kostel v Loučimi. Ve vikariátu pracuje farní charita v Domažlicích a v Havlovicích u Domažlic se nachází zařízení DCH Plzeň Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi (www.kadel.cz/dchp/zarizeni/zdislava_domazlice.html).

Během posledních let se podařilo opravit řadu kostelů a far. Mezi ty větší patří oprava kostela v Milavčích, Staňkově, Holýšově, Klenčí a stále ještě nedokončená oprava kostela sv. Apolináře v Horšovském Týně. Z vlastních zdrojů a svépomocí byly opraveny kostely v Koutě na Šumavě, sv. Anna na Tannaberku, ve Kdyni, Loučimi, Mrákově a další. Nemalou měrou se na opravách podíleli rodáci a řezenské biskupství, například při obnově kostelů v Křakově, Hyršově, Všerubech, Nemanicích a Újezdu sv. Kříže. Mimořádnou restaurátorskou opravou prošel unikátní kostel v Čečovicích, který se stal Národní kulturní památkou.

Na území vikariátu je větší počet poutních míst. Nejznámější je kostel sv. Vavřince na Veselé hoře u Domažlic, dále dva kostely sv. Anny – na Tannaberku a u Horšovského Týna, Milavče, Loučim a dvě Dobré Vody – u Pocínovic a u Draženova.

Vavřinec na Veselé Hoře

Nejstarší svatyně byla podle pověsti postavena na konci 10. století knížetem Boleslavem I. na památku vítězství nad Maďary v bitvě u Lechu. V roce 1683 zpustošil Domažlice požár a měšťané dali slib, že na původním místě postaví kostel nový. Slib ale nesplnili a tak se stavby ujala měšťanka Zuzana Veselá v roce 1695. Po opravě a rozšíření do dnešní podoby byl kostelík znovu vysvěcen roku 1775, ale již roku 1788 byl zrušen a prodán v dražbě. Po obnově v roce 1851 se stalo místo hojně navštěvované věřícími. Nejmohutnější pouť se konala v době ohrožení republiky r. 1939, kdy zde bylo 120 tisíc účastníků. Komunisté poutě zakázali, ale již v roce 1968 byly opět obnoveny. Teprve nedávno byla ke kostelu dovedena elektřina a po zajištění financí jej čekají opravy krovu a střech.

Anna na Tannaberku

Poutní kostel stojí osamoceně na samé hranici s Německem. Vznik poutního místa spadá do roku 1703, kdy se zázračně uzdravil učitel ze Všerub. Z vděčnosti postavil na vrchu Tannaberku kapli k poctě sv. Anny. Příliv poutníků byl však tak velký, že v roce 1712 se začal stavět nový kostel. Architekt Gilmetti jej dokončil už po pěti letech v roce 1717. V sousedství kostela byl zřízen hostinec a škola. Kostel se stal pohřebním místem hrabat Stadionů. V roce 1945 byl kostel i s hrobkou vyrabován. Po uvolnění poměrů v roce 1968 se začalo s opravami. Ty byly přerušeny normalizací a kostel začal opět chátrat. Nová oprava, která nechává vyniknout jeho nebývalé kráse, byla provedena hned po roce 1989. Zařízení kostela se bohužel nedochovalo.

Dobrá Voda u Pocínovic

Dobrá Voda leží o samotě na svahu kopce nad Pocínovicemi. Poutní místo vzniklo u studánky, u níž stála od 17. století kaplička. V roce 1872 byla postavena kaple Panny Marie Bolestné s centrální částí na osmibokém půdorysu. Od Pocínovic vede ke kostelíku poutní cesta, lemovaná zastaveními křížové cesty.