Přítomni budou také vyjímeční ilustrátoři: Bětka, Lojzík, Dáša, Josífek, Johanka, Toník, Terka, Janek, Anežka, Kubík, Hanička, Vašík, Markétka, Bětka, Zuzanka, Linda, Terka, Pepíček, Eliška, Magdalenka, Lucinka, Honzík, Janička, Martínek... děti a mladí z farnosti a okolí, kteří do tohoto díla přispěli svými obrázky.
Mario Borzaga se narodil 27. srpna 1932 v Tridentu. V 11 letech vstoupil do nižšího semináře a ve 20 letech do Kongregace misionářů oblátů P. Marie Neposkvrněné. V 25 letech byl vysvěcen na kněze. 2. července 1957 odjíždí spolu s první skupinou italských misionářů na misie do Laosu. Ve svém Deníku šťastného člověka a ve své bohaté korespondenci popisuje svou životní a duchovní cestu, stejně jako obtížný život misionáře v zemi, kde probíhá komunistická partyzánská válka.
Ke konci roku 1958 začíná působit u křesťanské komunity národu „hmong“ v malinké vesničce Kiucatiàm. Navštěvuje rodiny, přijímá a léčí nemocné, kteří se denně ve velkém počtu scházejí u jeho dveří. 24. dubna 1960 se za ním po mši vydává několik hmongů, aby ho poprosili o návštěvu jejich vesnice di Pha Xoua, vesnice vzdálené 3 dny pěší chůze od Kiucatiàm.
V pondělí 25. dubna se P. Mario v doprovodu svého mladého katechisty Paul Thoj Xyooj vydávají na cestu, ze které se už nikdy nevrátí. Ani následné pátrání nepřinese žádnou odpověď. Svědectví shromažďovaná hned od počátku, ale i ta, která se objevila v posledních měsících, se shodují v tom, co se vždy vědělo: oba byli zavražděni komunistickou partyzánskou skupinou „Pathet Lao”.
„Pochopil jsem své povolání: mám být šťastným člověkem, a to i ve své snaze ztotožnit se s ukřižovaným Kristem. Kolik utrpení ještě zbývá, Pane? Jen ty sám to víš a, pokud jde o mě, fiat voluntas tua v každém okamžiku mého života. Jestli chci být jako Eucharistie dobrým chlebem, který mají jíst mí bratři, jejich božským pokrmem, musím nutně nejprve projít smrtí na kříži. Nejprve oběť a pak radost z toho, že se mohu rozdat svým bratřím z celého světa; pokud se ale rozdám, aniž bych nejdřív prošel obětí a vytříbil se v ní, dám svým bratřím hladovějícím po Bohu jen sebe samého, cár člověka, kus pekla; jestliže ale přijmu svou smrt ve spojení s Kristovou smrtí, budu svým bratřím svýma vlastníma rukama rozdávat právě Ježíše. A tak se po mně nechce, abych se vzdal sám sebe, ale abych spíš v sobě posílil všechno to, co ve mně trpí, co ve mně může být obětováno ve prospěch duší, které mi Ježíš dal, abych je miloval.“
(P. Mario Borzaga,17. listopad 1956)
| Místo konání: | Žebnická 559, Plasy | |
|---|---|---|
| Vikariát: | Vikariát Plzeň-sever | |
| Určeno pro: | Kultura |
| Organizátor: | Farnost Plasy | |
|---|---|---|
| Web akce: | https://oblati.cz/ |
