NEZBOHATNEME - rozhovor s biskupem Františkem Radkovským, MfD 6.1.2014

Publikováno
9. 1. 2014

Nezbohatneme

Nebudeme mít víc peněz. Zřejmě to bude právě naopak. S tímto poměrně překvapivým sdělením oslovil biskup Plzeňské diecéze František Radkovský věřící. Jednak se tak ohradil proti napadání církevních restitucí, jednak vyzval katolíky v diecézi k vážné debatě o tom, jak v budoucnu chod církve zajistit.

Plzeňská diecéze oslavila loni dvacet let existence. Její věk je v podstatě odpovídá času, po který se táhnou debaty o navracení majetku, zabaveného komunisty církvím po roce 1948. Teď konečně na restituce došlo a budí vášně. Biskup František Radkovský ve svém dopise věřícím na podzim loňského roku připomněl i druhou stránku věci - s vydáním majetku a finančními náhradami bude postupně slábnout státní příspěvek církvím, výsledkem procesu bude v roce 2030 jejich odluka od státu.

„Dopis obsahoval dvě důležité věci. Za prvé - jak předávat víru tak, aby diecéze dál žila, když byť kvůli historickým souvislostem, jako je třeba vysídlení Sudet, mnoho věřících nemá. A pak to, co je dáno - že kde je málo věřících, je i málo peněz na to, aby se dalo udržet velké dědictví zdejších kostelů a církevní život vůbec. Ty dvě věci jsem uvedl, ale na prvním místě stojí problematika evangelizace. Ono to taky tak je - tam, kde jsou věřící, jsou nakonec i peníze,“ říká biskup Radkovský.

* Jak jste došel k rozhodnutí oslovit lidi v diecézi tak široce? 

Účelem toho dopisu bylo seznámit věřící se situací. Ani oni neznají ekonomické pozadí fungování církve. A když jsem si říkal, jak se máme bránit proti propagandě, která kolem restitucí sílí a valí se na lidi ze všech stran, došlo mi, že nejlepší způsob, jak je přesvědčit, je ukázat skutečná čísla. Mnozí, kterým jsem to říkal, mi odpověděli: tohle jsme ještě neslyšeli, to je jiná... Chtěl jsem je vtáhnout do problému a myslím, že to kvitují pozitivně. Ten text reaguje na to, jaká tendenční diskuse se v zemi vede o miliardách na církevní restituce, a jak s tím tématem pracovaly některé politické strany. Chtěl bych, aby bylo jasno, že ty peníze vůbec nejdou z peněz daňových poplatníků, to je zlovolná demagogie. Jdou z výtěžku z někdejšího majetku církve, který nepůjde vrátit. Jsou to majetky třeba v centrech obcí a peněz nesou dost.

* Dost častý argument i pro lidi, kteří s vracením církvím zabaveného majetku vcelku problém nemají, je to, že restituce přišly v nevhodnou dobu, v časech recese a úspor...

Vždyť je to ale záležitost dvaceti let. Jedna strana hlídala druhou, aby na tom někdo nevydělal, a proto se to celé odkládalo. Z celkového objemu naturálních a finančních restitucí 2,5 bilionu korun, vrácených a vyplacených lidem a organizacím od roku 1989, tvoří církevní restituce 134 miliard. To je v podstatě pět procent. Plocha lesů a polností, které bude církev vlastnit, to jsou jen čtyři procenta z celkové výměry v České republice. Je vidět, že jsou to zlomky. A finanční náhrada nemůže destabilizovat státní rozpočet, protože 1,97 mld. Kč ročně pro všechny církve je jen 0,17 procenta celkových rozpočtových výdajů.

* V dopise nastiňujete, že příjmy z majetku a náhrad nevyrovnají dohodnuté snižování státního příspěvku církvím. Než se k těm číslům dostaneme - je pro vás odluka od státu, která bude na konci celého restitučního procesu, ještě pořád zajímavější než dnešní uspořádání?

Je to svoboda. A ta je vždycky cenná, i když se za ni musí platit. A někdy hodně. Na druhou stranu - i kdyby vše zůstalo při starém - příjmy církve od státu se nezvyšovaly už několik let a reálná hodnota příspěvků tak klesala. Takže ani tenhle socialismus, kdy jsme stáli s nataženou dlaní a dostávali od státu, zase tak výhodný nebyl. A dřív nebo později se parlament klidně mohl dohodnout, že příspěvek prostě zruší.

* Jak tedy vypadá dnešní hospodaření diecéze? 

My máme v diecézi v současnosti v přepočtu na plné úvazky 177 zaměstnanců, z toho něco málo přes 90 kněží a jáhnů, ostatní jsou civilní zaměstnanci. Na mzdy potřebujeme asi 55 milionů korun včetně odvodů a daní. Podotýkám, že průměrná mzda je 18 387 Kč, tedy hluboko pod celostátním průměrem. Na platy, opravy církevních budov, režii a odpisy jsme vydali v roce 2012 za celou diecézi, tedy za ústředí diecéze i farnosti, celkem 151,5 milionu Kč. Co se příjmů týče, od státu jsme v roce 2012 dostali 57,5 milionu Kč, které jsme použili především na platy. Farnosti v roce 2012 dostaly od státu dotace na opravu církevních budov ve výši 31,1 milionu Kč, z darů, sbírek a příspěvků od věřících i jiných subjektů (i od německých diecézí) dalších 29,3 milionu Kč. Spolu s ostatními výnosy byl celkový příjem za celou diecézi 149,8 milionu Kč. V roce 2012 jsme tedy byli asi 1,7 milionu korun pod tím, co bychom potřebovali. A tak to není jen v roce 2012, to trvá už několik let.

* Vzniká tím dluh? 

To ne, není to tak, že bychom si museli půjčovat. Rozdíl účetně vyrovnáváme z odpisů, to je ovšem na úkor oprav, na úkor budoucnosti. Proto jsem řekl, že budeme muset šetřit. Že zřejmě budeme muset omezit počty zaměstnanců, což je nepříjemné. Ale v opačném případě by se ty nůžky rozjely tak, že už bychom to nezastavili. Už teď výdaje omezujeme. Kněží, kteří jsou v důchodu, mají jen základní plat a nemohou dostávat nějaké další příplatky. A když to nebude stačit, budeme muset jít dál, v první řadě třeba snižováním úvazků civilních zaměstnanců.

* A bude to stačit? 

Potřebujeme nejméně dva miliony navíc, ale v tomto a příštím roce dostaneme od státu na mzdy a provoz 55,7 milionu Kč, za dva roky pak začneme podle sjednaných pravidel restitucí dostávat od státu po čtrnáct let každý rok o pět procent méně, to je o 2,8 milionu Kč. Od roku 2030 už nic. Také výše objemu peněz na opravy církevních budov do budoucna je nejistá. My se tedy musíme snažit, aby nám získaný majetek vydělal peníze. A hledat zdroje i jinde - od věřících, z darů, prostě tak, jak je to všude na světě. Třeba v Německu je církevní daň, daňová asignace v Itálii. Ovšem když vezmeme v potaz, že máme v diecézi asi devět tisíc pravidelných návštěvníků bohoslužeb a asi jen třetina z nich jsou lidé výdělečně činní, tak ti to neutáhnou.

* Spočítali jste už, kolik může diecézi vrácený majetek vydělávat? 

Dostat máme asi 700 ha lesa a asi 3000 hektarů polí. Nám z analýz vyplývá, že výnos bude pouze několik milionů korun ročně. To je zanedbatelná suma. Na finančních náhradách však má diecéze po třicet let dostávat od státu ročně 85,4 milionu Kč, upravených o inflaci. Tyto peníze tedy musíme investovat tak, aby přinesly co největší zisk, musíme s nimi dobře podnikat. Dnes se však ozývají návrhy některých politiků, abychom s nimi podnikat nesměli a směli je použít pouze na opravy kostelů a provoz charit a škol. Pak bychom ale ty peníze za 30 let jen projedli a byl by konec. Tak žádný rozumný hospodář nemůže jednat.

* Jak myslíte, že jednání s politiky dopadnou?

Uvidíme, kam dojdou, ale my nemáme kam ustupovat. Chápu, že by sociální demokracie, která s tím tématem pracovala v předvolebním období, chtěla, abychom ustoupili, aby vypadala věrohodně. Ale my nemáme kam. Alespoň ne ty chudé diecéze, jako je naše nebo budějovická, litoměřická. Ale také ostatní nekatolické církve.

* Zmínil jste, že Plzeňská diecéze patří k chudším. Jak se liší od ostatních?

Na území Plzeňské diecéze žije 800 tisíc obyvatel, z toho asi 200 tisíc se hlásí ke katolické víře. Ale pravidelně do kostela chodí jen asi devět tisíc lidí. Má nejmenší rozlohu, počet kostelů a věřících. Na celou diecézi připadne jen necelých sedm procent z finančních náhrad v rámci republiky. Diecéze patří mezi nejmladší - vznikla až v roce 1993, takže restituovat budou hlavně jednotlivé farnosti. My se s nimi musíme domluvit - teprve se o tom budeme bavit.

* Farnosti jsou samostatné subjekty? 

Ano. Ale kvůli kontrole musí mít k transakcím nad 50 tisíc korun souhlas od nás. Je to pojistka. Podvodníků, kteří se na přesuny majetku těší, je dost. Některé farnosti nám starosti s majetkem rády přenechají, jinde budou mít chuť na něm hospodařit. Bude také důležité majetek scelit. Chystáme se na to, máme připravené týmy lidí. Nějaké zkušenosti máme - už v minulosti jsme prodávali nepotřebné fary a koupili třeba byty nebo činžovní domy, které už dnes peníze přinášejí. Teď to vše bude samozřejmě ve větším měřítku.

* Dotknou se úspory a budoucí finanční situace diecéze nějak negativně činností, kterými je dnes církev známa - charity, škol, útulků? 

To teď opravdu nejde říct. Musíme zajistit peníze především na platy kněží a provoz. Je pravda, že na elektriku v kostele nebo pojištění si věřící vysbírají. Kněze ale zajistit musíme, protože když je propustíme, je konec. V opuštěném místě se církevní život neobnoví.

* Myslíte, že najdete způsob, jak by se na chodu církve větší měrou finančně podíleli i sami věřící? 

I o tom se samozřejmě budeme bavit. Ve městech, kde jsou obvykle lidi majetnější, jsou blíže k tomu platit třeba i desátek (pravidelný příspěvek tvořící deset procent z příjmů - pozn.red.). Ale házet peníze do černé díry nechce nikdo. Hospodaření musí být průhledné a jasné. Jsou i další možnosti - kdysi třeba měla každá farnost svého patrona, byla to šlechta, obec nebo významní podnikatelé. Ten systém tu existoval dávno, po staletí, a padl až po roce 1948, kdy funkci patronů převzal stát. Možná i tudy by mohla vést do budoucna cesta.

* Mířím k tomu, že si kněz bude muset umět o ty peníze říct aktivněji než dřív. Každému to příjemné být nemusí… 

Jistě, to je složitější. Ale záleží na lidech. Třeba v Plzni na Severním předměstí nastartovali františkáni jednu z nejživějších farností v diecézi. Jsou v bývalé mateřské školce a v Lochotínském pavilonku. Praská to tam ve švech a chceme stavět kostel, nějaké nové centrum. Tam se přímo domluvili, že lidé pravidelně přispívají. Tutéž zkušenost mají v Chebu. Jinde předáváme kostely obcím nebo spolkům, protože potřebné peníze někdy formou grantů a dotací seženou spíše než my.

* Jakou s tím máte zkušenost?

Je to dobré i proto, aby si lidi uvědomili, že je to společné kulturní dědictví všech, věřících i nevěřících, socialistů zrovna tak jako pravičáků. Naše zkušenost je taková, že se k tomu pak chovají velmi odpovědně.

* Zpět k vašemu dopisu - už jste někdy za dvacet let existence diecéze tak obsáhle oslovil věřící? 

Takhle ještě ne. A myslím, že jinde to také ještě tak neudělali. Chtěli jsme uspořádat diecézní sněm, což je regulérní setkání zástupců věřících, kléru a biskupa, a tam o tom všem diskutovat. Ale pak jsme si uvědomili, že já budu letos v 75 letech končit a až Svatý stolec přijme mou abdikaci, padá činnost tohoto sněmu. Proto jsme zvolili formu veřejného fóra. Proběhne to o něco dřív a výsledky předám svému nástupci.

* Jak je to vlastně s koncem vašeho působení v pozici biskupa?

To je dáno církevním zákoníkem. Při dovršení 75 let je biskup povinen nabídnout papeži svou abdikaci, ten ji podle uvážení přijme. Je to otázka měsíce, dvou, tří. Pak se hledá nástupce, takže to může být třeba na rok. Určitě ale ne třeba na pět let.

Martin Polívka 

***

FAKTA

Jak hospodaří Plzeňská diecéze

(v tis. Kč)

Výnosy biskupství farnosti Dotace 57 464 31 115 Dary, sbírky, příspěvky 5628 29 340 Ostatní výnosy 7592 18 616 Celkem 70 684 79 071 Diecéze celkem 149 755 Náklady biskupství farnosti Mzdové náklady včetně odvodů 55 058* 610 Opravy, režie 8490 61 628 Odpisy, vyřazení 7627 5058 Daně, ostatní náklady 2103 10 896 Celkem 73 278 78 192 Diecéze celkem 151 470 Celkový hospodářský výsledek za rok 2012 = -1,715 mil. Kč Pozn.: (*) - včetně duchovních ve farnostech

Mladá fronta Dnes, 6. ledna 2014

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás
Sdílet:

 Diecézní zpravodaj

aktuální číslo
Obrázek zpravodaje
Každý měsíc vydáváme zpravodaj s důležitým děním v diecézi. Prohlédněte si ho online.
Archiv

Registrace newsletteru

Každý týden dostanete čerstvé zprávy z naší diecéze.

Chci pomoci

Pomáhejte s námi! Přispějte na charitní a sociální činnost, podporu vzdělávání dětí či opravu kulturních památek.
číslo účtu
283469799/0300
Podporují nás