Vzpomínka na P. Pia Josefa Peterku, OPraem.

Publikováno
23. 1. 2019
15. ledna 2019 zemřel ve věku devadesáti let nejstarší člen tepelské kanonie P. Pius Josef Peterka, mimo jiné dlouholetý duchovní správce v Novém Strašecí a autor knihy Farářova zpověď. Působil v pražské, plzeňské i českobudějovické diecézi, poslední rozloučení se zesnulým proběhlo 23. ledna v Klášteře Teplá, fotila Soňa Pikrtová.

A naleznete pro své duše odpočinek, neboť jsem tichý a pokorný srdcem...
(vzpomínka P. Pavla Větrovce na P. Pia Josefa Peterku)

Pater Pius (4. března 1928 – 15. ledna 2019) nepatřil mezi kněze, kteří by upoutali na první pohled. Důležitější byl pohled druhý a možná ještě několik dalších. A pak se jakoby z kalné vody všedních událostí vynořila perla jeho osoby – v přímém pohledu na Krista i na bližní, odzbrojující prostotou, skromností a naprostou upřímností své kněžské duše. Duše Kristova kněze, který byl jistě zkoušen jako my nejrůznějšími problémy, ale nenechal je, aby ovládly neklidem jeho nitro, a v trpělivosti, jíž bychom se od něj mnozí mohli učit, postupně zdolával jeden problém za druhým.

Pocházel ze starobylého městyse Sepekova (okr. Písek) a vyučil se zahradníkem. Jako skaut – snad jeho původní povolání i jeho skromnost vedly ke skautskému jménu bratr Tulipán – se upevnil v čestnosti, nenáročnosti i věrnosti vůči přijatým závazkům. V poválečných letech využil možnosti studia na gymnáziu, které organizovali v Mariánských Lázních tepelští premonstráti, začal studovat bohosloví a vstoupil do této kanonie. Vysvěcen byl v roce 1954 a působil na více místech, nejdelší dobu v Novém Strašecí (1959–1990); pobyt a působení v této farnosti v něm zanechaly hlubokou stopu, kterou odráží i jeho populární kniha „Farářova zpověď“. Stopou, kterou v působišti zanechala jeho přítomnost, byly mnohé opravené sakrální objekty, pevná přátelství a také bohatá korespondence. Nenápadný a skromný zjev, vytrvalost v práci, pozornost vůči bližním a jejich potřebám a velké porozumění pro jejich lidské záležitosti provázely Otce Pia i na dalších působištích – v Dobřanech, v Mariánských Lázních, v Klášteře Teplá, odkud jezdil do městečka Úterý. I po svém odchodu do kněžského domova v Českých Budějovicích v Suchém Vrbném a nakonec ve Veselí nad Lužnicí podle svých sil a možností vypomáhal spolubratřím v duchovní správě (častěji v Třeboni nebo v Majdaléně).

Velkou devizou jeho působení byla pozorná otevřenost v jednání prakticky se všemi. Osobně mi někdy trvalo delší dobu, než jsem plně ocenil neokázalou pevnost jeho postojů, která se dodatečně, s ohledem na vývoj událostí, ukázala jako nejsprávnější postoj a jako nejlepší vyjádření vůči nastalým okolnostem. Je více než pravděpodobné, že se časem objeví i další cenné stránky jeho osobního příkladu. Kristus, který si jej povolal, nyní oceňuje s mnohem větší znalostí a láskou věrnost služby a dobrotu tohoto svého služebníka (srov. Mt 11,29). Kéž dojde on a časem i my trvalého Kristova pokoje!

(P. Pavel Větrovec)

 

 

Fotogalerie

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás
Sdílet:

Diecézní zpravodaj

aktuální číslo
Obrázek zpravodaje
Každý měsíc vydáváme zpravodaj s důležitým děním v diecézi. Prohlédněte si ho online.
Archiv

Registrace newsletteru

Každý týden dostanete čerstvé zprávy z naší diecéze.

Chci pomoci

Pomáhejte s námi! Přispějte na charitní a sociální činnost, podporu vzdělávání dětí či opravu kulturních památek.
číslo účtu
283469799/0300
Podporují nás