Jaký je smysl postní doby?

Publikováno
6. 3. 2019
P. Vojtěch Soudský OP burcuje i povzbuzuje.

Čiňte pokání!

A věřte evangeliu (= radostné zvěsti). Popeleční středa se svým přísným postem (kromě postu na úrovni postu pátečního ještě půst újmy v případě, že je Vám mezi osmnácti a šedesáti lety) by nás měla vytrhnout z běžného života a natočit naši pozornost („obraťte se!“) směrem k vážnějším tématům našeho života. A tak se nám derou do popředí slova hřích, slabost, nedokonalost, neřesti, nedbalost, pohodlnost, poživačnost, sobectví, tedy vše to, s čím bychom měli „něco dělat“, něco, co je dost nepříjemné, náročné, ale co do doby postní prostě patří. A nakonec to úvodní zvolání: pokání! Jak se neubránit pocitu chmury a nelibosti.

Čtyřicet dní se budeme trápit, abychom se připravili na radost Velikonoc. Jenomže tento úhel pohledu je obrovský a postní dobu zbytečně znehodnocující omyl. A tento omyl začíná právě u slovíčka „pokání“. Moc pěkně to vyjádřil pan kardinál Špidlík (můžete si to snadno poslechnout ZDE).

Je sice pravda, že je třeba začít u nepříjemného tématu hříchu a podobně, ale ne proto, abychom propadli smutku nad svou neschopností se více a více lepšit, ale abychom uznali, že jsme skutečně něco provedli, zkazili, neudělali. Ve spolupráci s Boží milostí v nás díky tomu totiž vznikne potřeba se s tím nějak popasovat. V tom okamžiku (nebo lépe na konci takového procesu) se ke slovu „pokání“ přidá také na začátku této úvahy uvedená „radostná zvěst“.  Zde jde o velmi radostnou zvěst: se vším se dá něco dělat, pro každý hřích je možné dosáhnout odpuštění, nic není ztraceno, pro každou slabost lze získat posilnění, s každou neřestí lze svést úspěšný zápas – s pomocí Boží milosti.

V přirozeném světě to většinou možné není. Něco se dá ještě někdy zachránit (omluvíme se, vynahradíme, usmíříme se…). Ale mnohdy to již možné není – ztracená léta, zničené vztahy, promarněné příležitosti… U Boha však je možné vše dobré. Jak je zde důležitá víra v Boha, který (většinou ve spolupráci s kajícím se viníkem) může a chce na vzniklém zlu – a to i mravním – vytvořit dobro mnohem větší, než bylo spáchané zlo. Hřích a ostatní nepříjemné skutečnosti se tak stávají součástí nové, s láskou a mnohdy i s humorem vzniklé skutečnosti, která spolutvůrci-kajícímu hříšníkovi i ostatním působí velikou radost. Radost, která dá „zapomenout“ na smutek nad neschopností naší omezené lidské bytosti, radost, kterou můžeme prožívat nejlépe právě v době postní a která o Velikonocích vyvrcholí.

Není tedy zjevné, že doba, která nastává po kající Popeleční středě, není chmurná, ale právě naopak?

To je to, co všem přeje fra Vojtěch O. Soudský OP

 

 

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás
Sdílet:

 Diecézní zpravodaj

aktuální číslo
Obrázek zpravodaje
Každý měsíc vydáváme zpravodaj s důležitým děním v diecézi. Prohlédněte si ho online.
Archiv

Registrace newsletteru

Každý týden dostanete čerstvé zprávy z naší diecéze.

Chci pomoci

Pomáhejte s námi! Přispějte na charitní a sociální činnost, podporu vzdělávání dětí či opravu kulturních památek.
číslo účtu
283469799/0300
Podporují nás