Papež František při nedávném summitu o zneužívání reagoval ve spontánním projevu na přednášku doktorky Lindy Ghisony, podsekretářky sekce pro laiky vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život, těmito slovy: „Když pozveme ženu, aby promluvila o zraněních církve, je to pozvání Církve, aby promluvila sama o sobě, o zraněních, které má…. jde o to, abychom zahrnuli do našeho myšlení ženu jako obraz církve. A promýšlet také církev v kategoriích ženy.“
Myslím si, že nestojím úplně mimo, když řeknu, že dnešní církvi v Česku i ve světě chybí viditelná ženská přítomnost. Nemyslím tím přítomnost ve funkcích a úřadech, i když i o tom lze diskutovat, ale myslím tím tu podstatnou přítomnost ženskosti, která je víc vnitřní než vnější. Papež František zve ženu k tomu, aby promluvila o zraněních církve. Určitě to můžeme brát zároveň jako pozvání k tomu, aby promluvila o svých vlastních zraněních. Být slyšena, být přijata, moci mluvit o svém prožívání, včetně svých zranění, je hlubokou potřebou ženy. Ale kdo jí naslouchá? Muž by měl být oporou ženy a žena oporou muže, bez ohledu na životní stav. Ženy ale často naráží na muže neochotné k naslouchání a neschopné uznat a rozvíjet jejich ženství tím, že by se o ně zajímali. Muži často neumožňují ženám naplnit jejich nejhlubší povolání – být úchvatnou. Bohu díky za ty, kteří to dokážou nebo toto povolání ve své kamarádce, partnerce a manželce postupně objevují.
Z praxe zpovědníka mohu říct, že ženy jsou nejvíce zraňovány právě tím, když nemohou rozvíjet své ženství – naplnění jedinečnosti, milovanosti, úchvatnosti. Když muž dokáže vnímat ženu jako úchvatnou a žena to ze strany muže dokáže pocítit, tak se z kukly stává motýl. Žena v sobě uchovává svou přirozeností tajemství církve – být úchvatnou nevěstou. Pokud se my muži – bratři, přátelé, manželé, tátové, kněží a dědové, naučíme vnímat ženu v tomto rozměru, umožníme jí a také církvi stát se „motýlem“. Motýl je úchvatné stvoření, protože je krásné. Když ženě není umožněno nabídnout vlastní krásu, tak pomalu skomírá nebo se mění v muže – snaží se prosazovat silou a soutěží výkonem. Maskulinní žena není přitažlivá o nic více než maskulinní církev. Zvrhlost a deformovanost některých členů a představitelů církve, kteří zneužívají svědomí, mysl nebo tělo druhého člověka, deformují a ničí tuto schopnost církve být úchvatnou, přitažlivou a věrohodnou.
Ženy – sestry, kamarádky, manželky, maminky, řeholnice, babičky a církvi, nevěsto Kristova, odpusťte nám mužům, že jsme někdy slepí a nepozorní vůči vaší kráse a jedinečnosti. Že ignorujeme vaše touhy a váš hlas. Pomozte nám objevit naše mužství tím, že budete jiné než my. Že půjdete odhodlaně za svým povoláním, které do vás vtiskl Bůh: být korunou stvoření. Pomozte nám docenit vaši roli ve světě a vaši úlohu v církvi. Dar víry přichází do světa skrze ženy – Ježíš je dáván světu při narození skrze ženu Marii, jeho matku, Ježíš mění svět při vzkříšení skrze ženu Marii, jeho učednici. Ježíše nám v klíčových situacích předáváte vy ženy. Takovou klíčovou situací si prochází církev i dnes. Myslím si, že jste opět zvány k tomu, abyste zasáhly hloubkou ženské víry a krásou vaší podstaty!
P. Petr Dombek OMI
