Církevní školy

Církevní gymnázium Plzeň představuje ředitel Mgr. Daniel Petříček

Publikováno
3. 5. 2019
Církevní školství
S panem ředitelem Danielem Petříčkem jsme se setkali 6. března 2019 na půdě gymnázia, na Mikulášském náměstí v Plzni.

Logu Církevního gymnázia Plzeň dominují dvě písmena: z písmen C a G je složena plující lodička. Takové přirovnání vyjadřuje mnoho: loď brázdí moře a oceány, také naše škola brázdí oblasti vzdělávání a společnosti. I po časové ose se pohybujeme: v roce 2017 jsme si připomněli dvacáté páté výročí, záhy budeme slavit třicáté výročí otevření. 

Gymnázium je formálně zřízeno římskokatolickou církví, a to Biskupstvím plzeňským. Ale je vlastně ještě o trochu starší než plzeňská diecéze (zřízena bulou papeže Jana Pavla II. v květnu 1993 – pozn. redakce). Zřizovací listina byla podepsána biskupem Lobkowiczem, tehdejším světícím biskupem pražským, v roce 1991. O rok později přivítalo Církevní gymnázium Plzeň první žáky.

Pracujeme s vírou, ale jsme otevřeni pro děti z rodin věřících i nevěřících. Klademe velký důraz na výuku cizích jazyků včetně latiny, v posledních letech si pak žáci vybírají humanitní nebo přírodovědnou orientaci. V rozvrzích hodin se objevuje také religionistika, největší prostor při výuce předmětu věnujeme křesťanství v souvislostech s židovskou náboženskou tradicí. Religionistiku, při jejímž studiu se žáci pravidelně setkávají s náboženstvím, mají všichni povinně od prvního ročníku až do maturity.

Těší nás, že plzeňští biskupové měli a mají k naší škole pozitivní vztah. Možná i proto u nás působí školní kaplan, který se nemusí starat o žádnou farnost. Jsme velmi vděční za to, že současný školní kaplan P. Bergman může investovat svůj cenný čas do našich žáků a zaměstnanců. Snažíme se, aby se naši gymnazisté čas od času podívali také do kostela, pro děti z běžných rodin jde o docela výjimečnou záležitost. Během tzv. meditačních dnů pak vyjíždíme na pár dní mimo školu – v tomto zvláštním čase i prostředí se věnujeme hodnotám a vztahům, citlivě otevíráme také duchovní témata. Samozřejmě vždy s přihlédnutím k věku, znalostem a zkušenostem dětí.

Mé předchůdkyni Janě Hrbotické se při zakládání školy podařila úžasná věc. Měla poměrně bohatou zkušenost z totalitního školství, takže věděla, jak rizikové je uzavírání učitelů do kabinetů. Ve školách bývá v prvním patře kabinet přírodovědců, ve druhém kabinet jazykářů… různé skupinky učitelů spolu mnohdy vůbec nemusí komunikovat. Díky paní Hrbotické, která byla od začátku proti klasickým kabinetům, nesedí naši učitelé v samostatných buňkách, ale v jedné veliké sborovně. Všichni jsou o přestávkách spolu, takže jakmile se v takové sborovně pohybuje třídní učitel, při běžných setkáních hned získává informace o tom, co se právě děje v jeho třídě. Komunikace je bezprostřední, mezilidské vztahy jsou díky tomu živé a žité.

Fungování vztahů v pedagogickém sboru přenášíme i do vztahů mezi žáky a snad i vůči rodičovské veřejnosti. Díky tomu u nás panuje přátelská atmosféra a bezpečné prostředí, jde také o určitý typ prevence sociálně patologických jevů. Ne že by se nám tyto problémy vyhýbaly, nejsme svatí ani dokonalí. Ale jak potvrzují naše zkušenosti, ve srovnání s jinými školami je u nás problémů méně a nejsou tak závažné.

Organizujeme různé exkurze a výlety. Za zmínku určitě stojí např. tradiční cesta žáků v předmaturitním ročníku na týden do Itálie. Nejde jen o výlet, ale také o poznání historie – je rozdíl učit se o antickém Římu a pak si na jeho památky téměř sáhnout, kráčet místy, kudy kráčeli senátoři, císaři atd. Návštěva Itálie je taková perla, která se nám velmi osvědčila.

Dlouhodobě se věnujeme tématu holocaust. Organizujeme exkurze např. do Terezína nebo do Osvětimi, kde žáci absolvují různé interaktivní programy. Během těchto programů děti prožívají při hře alespoň v náznaku to, co za války prožívali Židé. A pokud ještě žijí pamětníci z 2. světové války, zveme je k nám na gymnázium.

Občas vycestujeme přímo do prostor parlamentu, aby se žáci podívali do poslanecké sněmovny nebo do senátu. A také zveme na přednášky lidi z veřejného života a z politiky. Spolupracujeme např. s paní doktorkou Formánkovou (bývalá ústavní soudkyně), naše pozvání přijali politici z různých politických stran (např. bývalý předseda vlády či bývalý prezident). Dbáme o to, aby i v tomto směru zůstávala naše škola otevřená. Spolupracujeme také s univerzitou či s lékaři – i tady je patrný rozdíl mezi teorií a praxí. Je něco jiného učit žáky teoreticky fyziku a pak s nimi navštívit např. jadernou elektrárnu nebo strojírenský podnik.

Důležitá je samozřejmě také výuka cizích jazyků – žáci Církevního gymnázia Plzeň mají osm let povinnou angličtinu, z dalších jazyků němčinu nebo francouzštinu. Navíc vyučujeme také latinu, takový základní kurz na vyšším gymnáziu. Podívejme se na kořeny evropské civilizace (židovsko-křesťanská náboženská tradice, řecká vzdělanost a filozofie, římské právo) – ty nás k latině přímo vybízí. Základy latiny jsou důležité pro studium cizích jazyků, také odborná terminologie pochází buď z latiny, nebo z řečtiny. Všichni žáci mají latinu povinně 2 roky (2 hodiny týdně), kdo chce z latiny maturovat, může se jí věnovat v předmaturitním a maturitním ročníku.

Naše škola spolupracuje s Plzeňským krajem, který má partnerský vztah s regionem Franche-Comté ve Francii, do tohoto regionu odchází na roční studijní pobyt ve francouzštině řada našich studentů. Zároveň jsme zapojeni do programu přeshraniční spolupráce Euregia Bavorský les – díky němu mohou žáci strávit rok na bavorském gymnáziu. Spolupracujeme také s dalšími partnerskými školami ve Francii i v Německu.

Naši žáci bývají úspěšní v jazykových soutěžích, v angličtině, němčině či francouzštině se dostávají do krajského i do celostátního kola. Snažíme se zajistit žákům jako učitele rodilého mluvčího, což ale není úplně jednoduché. Za studiem cizích jazyků totiž spíš míří Češi do světa, než aby cizinci mířili k nám.

Snažíme se, aby učitel na naší škole byl buď věřící, nebo aby byl této dimenzi otevřený. Občas se z církevního prostředí formulují vůči církevní škole docela nereálná očekávání – že bude mít vysoké procento věřících dětí a že si její absolventi uvědomí duchovní povolání. Je ale třeba dívat se realisticky na to, jak velké procento věřících je ve společnosti. Jsme v menšině. Na školu přichází vzorek běžné populace, studuje tady asi 10–15 % dětí z věřících rodin. Myslím, že i to je docela vysoké procento.  

Rodiče dávají své děti na naši školu z různých důvodů. Obvykle hledají bezpečné prostředí, kde bude dětem prezentován jasný hodnotový řebříček. Když s nimi ale komunikujeme více, jsou patrná i další očekávání: že se děti dozvědí něco o křesťanství, o Kristu, o morálce…
Snad se nám daří odbourávat předsudky žáků i rodičů, snad se nám daří inspirovat děti, aby byly věcem křesťanským a duchovním otevření.

Více informací o gymnáziu najdete na webu www.cirkevni-gymnazium.cz.

(Mluvený text převedla do textové podoby Jana Drengubáková, text byl autorizován.)

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás
Sdílet:

 Diecézní zpravodaj

aktuální číslo
Obrázek zpravodaje
Každý měsíc vydáváme zpravodaj s důležitým děním v diecézi. Prohlédněte si ho online.
Archiv

Registrace newsletteru

Každý týden dostanete čerstvé zprávy z naší diecéze.

Chci pomoci

Pomáhejte s námi! Přispějte na charitní a sociální činnost, podporu vzdělávání dětí či opravu kulturních památek.
číslo účtu
283469799/0300
Podporují nás