Církevní školy

„Všichni se teď učíme, jak učit na dálku,“ říká ředitel Církevního gymnázia Plzeň Daniel Petříček

Publikováno
15. 4. 2020
Církevní školství
Z důvodu opatření proti šíření koronaviru vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné nařízení – od 11. března 2020 do odvolání byly uzavřeny české školy. Zeptali jsme se Mgr. Daniela Petříčka, ředitele Církevního gymnázia Plzeň, na praktické dopady tohoto nařízení. Rozhovor vznikl 8. dubna, v době, kdy ještě nebylo zřejmé, kdy budou školy znovu otevřeny, v jaké podobě a zda vůbec proběhnou maturitní zkoušky.

Jak na vaše gymnázium dopadla opatření proti šíření koronaviru?
K zavření škol se pomalu schylovalo o jarních prázdninách. Tehdy jsme se v situaci začali orientovat a zveřejnili jsme stručné informace na webu gymnázia (www.cirkevni-gymnazium.cz). Bylo to pak velmi rychlé. Děti nastoupily do školy 9. března, v pondělí po prázdninách. A my jsme hned v ten den zorganizovali průzkum, abychom zjistili, jestli někteří žáci nebyli s rodiči na dovolené v rizikových oblastech, například v Alpách.

Narazili jsme na jedno problematické stanovisko hygieny: byl oznámen termín, po němž lidé navrátivší se z Itálie museli zůstat dva týdny v karanténě. Řada z nich se ale evidentně vracela z této rizikové oblasti domů dříve (třeba jen den před oním termínem), aby se na ně nařízení o povinné karanténě nevztahovalo. Takový případ jsme řešili i na našem gymnáziu – nakonec se nám s rodiči žáka podařilo domluvit, že školu opustil. Byl to jen jeden případ.

Najednou ale přišlo nařízení o uzavření škol. Nejen pro nás, ale i pro všechny ostatní to bylo velké překvapení; takové rozhodnutí pana ministra jsme opravdu nečekali. (Mysleli jsme si, že spíš dojde ke zpřísnění hygienických opatření.) Kdyby bylo alespoň řečeno, že se uvažuje o uzavření škol třeba za týden, za dva… Tohle opatření ale přišlo z ničeho nic, takže nás uvedlo do velmi nepříjemné situace.

Například jsme ze dne na den museli zavřít naši školní jídelnu, která denně vaří průměrně 950 obědů. S dodavateli jsme složitě vyjednávali o vrácení objednaných surovin, což se nakonec podařilo. Ale protože plánujeme dlouhodobě, kuchyně už měla naskladněné suroviny s delší trvanlivostí. Nejde ovšem o trvanlivost na dva měsíce, takže jsme museli některé potraviny nechat odborně zlikvidovat, například vejce nebo mléko.

Čekala nás i další dobrodružství. Pro žáky jsme zorganizovali lyžařský kurz v Alpách, na který měli odjíždět 15. března. Nejdříve jsme – společně s rodiči – řešili, jestli se ten kurz vůbec uskuteční. Rodiče souhlasili s tím, že se děti kurzu zúčastní. Ve středu 11. března ale přišlo uzavření škol, takže už bylo jasné, že se nikam nepojede. Hrozilo nám vysoké storno. Komunikovali jsme tedy s našimi rakouskými partnery, kteří nám nakonec vrátili zaplacenou zálohu. Na březen byla domluvena také exkurze žáků do Anglie; opět jsme řešili, jestli má tato plánovaná akce vůbec proběhnout. Když se situace kolem pandemie zhoršovala, rozhodl jsem, že se výjezd neuskuteční. V tomhle případě nám cestovní kancelář vyšla vstříc, takže rodiny dostaly zaplacené zálohy nazpátek.

Dodnes [rozhovor proběhl 8. dubna] řešíme záležitosti kolem týdenní exkurze do Itálie, která se bohužel také neuskuteční. Jde o naši tradiční akci pro předmaturitní ročník, je to taková perla – akce, kterou každoročně organizují kolegové dějepisáři, historici na slovo vzatí. Je zřejmé, že Itálie je v současné době paralyzovaná. Italští partneři nepracují, slibují, že se nám ozvou, až se situace vrátí do normálu. My ale zase máme zaplacené zálohy. Exkurze septimánů do Itálie se tedy letos určitě konat nebude, ale už jsme odeslali peníze jako zálohu. Doufáme, že Italové budou spolehliví. Zatím nám nabízejí rezervaci termínu na příští rok, ale těžko říct, jak se bude situace dál vyvíjet. Uvidíme.

Domluvené byly také výměnné pobyty – žáci našeho gymnázia měli odjet na týden do Německa, měli zajištěno ubytování v rodinách, naplánovanou docházku do německé školy. I tyto pobyty jsou bohužel zrušené. Jiní naši studenti byli loni na podzim ve Francii. Letos na jaře měli přijet francouzští žáci do Čech, byl pro ně připraven program i ubytování. Ani tato návštěva se vzhledem k stávající situaci neuskuteční. Na výměnné pobyty čerpáme granty, takže teď musíme jednat také s poskytovateli grantů o řešení, když se daná akce neuskuteční. Variantou zatím je změna termínu výměnných pobytů, v úvahu připadá jejich přesun na podzim.

Jak se žáci a učitelé potýkají s distanční výukou?
Byli jsme vrženi do zcela nové situace, na kterou nejsme připraveni – všichni se teď učíme, jak učit na dálku. I když někteří kolegové zkoušeli vyučovat ve virtuálním prostoru už dříve (dlouho před vypuknutím pandemie), byli to jenom jednotlivci. Šlo například o fanoušky výpočetní techniky, ne každý člen pedagogického sboru je ale takovým fanouškem. Teď byli k online výuce ze dne na den donuceni všichni, což ovšem přináší i řadu problémů.

Jde kromě jiného o problémy technického charakteru: každý nemá k dispozici perfektní vybavení, mnozí vyučující pracují doma se staršími, dosluhujícími počítači. Protože jsme se tímto způsobem vyučování dříve nijak systematicky nezabývali, neměli jsme zavedené ani žádné systémové prostředí (jako je např. Google učebna atp.). Po konzultacích s odborníky jsme se nakonec rozhodli využít systém Bakaláři. Jde o systém určený primárně pro administrativu, který ale umožňuje také komunikaci s rodiči i s žáky, jeho prostřednictvím lze zadávat úkoly i přijímat odpovědi žáků. Všichni naši učitelé systém Bakaláři znají, žáci i rodiče jsou zvyklí do něj přistupovat, protože v něm i za běžných okolností mohou najít užitečné informace. I když to nebylo ideální, zvolili jsme toto řešení. A také jsme vyučujícím doporučili, aby zkusili videokonference. Kolegům se osvědčila aplikace Zoom, takže i tu teď zkoušíme. Bylo by samozřejmě lepší učit se s novými technologiemi v klidnějším období, nikoli pod takovým tlakem.     

Je tu ještě jedna komplikace. Ze začátku nikdo nevěděl, jak dlouho budou školy zavřené. Až později se ukázalo, že to nepotrvá, jak jsme očekávali, dva týdny, ale mnohem déle. Rozumím tomu, že si pan ministr nechává manévrovací prostor, když teď říká, že žáci se vrátí do lavic v druhé polovině května, nejpozději 1. června. Ten termín nikdo přesně nezná, tak to beru. Pro žáky, rodiče a nás učitele je to ale velká nejistota, protože nevíme, s čím můžeme počítat. V takové nejistotě se také velmi špatně organizuje výuka.     

Učitelé také řeší, jak s využitím technologií učit novou látku. V některých předmětech si žáci formou samostudia mohou například projít některé texty, podívat se na video, dostanou k probíranému tématu třeba pracovní list… Klasická výuka je ale postavena na interakci – vyučující používají nadsázku i humor, mluví v hádankách, hrají si s jazykem, dávají indicie, aby žáci přišli na řešení či pointu sami. Tohle je denní chleba učitelů, ten základ, který při distanční výuce chybí. I když kolegové zkouší videokonference, není to věc, která by nás v tomhle smyslu spasila. Jazykáři třeba mohou rozdělit děti do menších skupin, procvičovat s nimi konverzaci… Ale například fyzika nebo přírodověda v předmaturitním ročníku, to jsou tři hodiny výuky týdně a hodně teorie, kterou musí učitel důkladně vysvětlit. Nejen naši učitelé tedy v době zavřené školy řeší zásadní otázku: obsah učiva a jeho rozsah. Někteří kolegové se rozhodli určitá témata teď neřešit, jejich žáci hlavně opakují a procvičují, případně řeší lehčí látku. Kolegové si zkrátka schovávají těžší témata na dobu, až budou školy v běžném režimu. 

Největší zátěž téhle mimořádné situace teď dopadá na rodiče a jejich děti. Je to teď těžké například pro rodiny, které mají více dětí, ale jen jeden počítač, na kterém musí pracovat rodič, takže ho nemůže dát plně k dispozici. Nehledě na to, že také v rodinách mívají starší, pomalejší počítače, problém bývá i s připojením k internetu. Ne všude běží tyhle věci tak dobře, jak bychom si přáli; bohužel ani škola, ani rodina s tím ale v tuhle chvíli nemůže nic moc dělat. Musím ale moc pochválit rodiče, velmi se snaží.  

Máme ověřeno, že starší středoškoláci zvládají techniku, umí pracovat s počítačem a jsou schopni si sami dohledat různé studijní materiály, evidovat úkoly a plnit je. Děti na nižším stupni ale takhle pracovat neumí (a často ani nemají vlastní počítač). S menšími žáky (prima, sekunda – šestá, sedmá třída) to mají rodiče skutečně těžké, protože jejich děti ještě třeba nejsou schopny samostatně pracovat a učit se v těchto podmínkách. Rodiče takových dětí jsou pak velkými pomocníky učitelů, protože pomáhají evidovat úkoly a hlídat termíny jejich odevzdání. Běží tu tedy velmi intenzivní komunikace mezi učiteli a rodiči i mezi učiteli a žáky. A třídní učitelé dost často pomáhají tu komunikaci vést. Je to takové jedno velké dobrodružství. A učíme se všichni.  

Každého teď samozřejmě zajímá, kdy se děti vrátí do školních lavic, zda proběhnou maturitní zkoušky a jak to bude s přijímacím řízením. Vláda ani krizový štáb ale nemají křišťálovou kouli, ani odborníci nevědí, jak se bude situace ohledně pandemie vyvíjet. Máme tu tedy tuhle velkou nejistotu. Předpoklad, že se žáci vrátí do školy v druhé polovině května, vedl k tomu, že byla přijata novela školského zákona, která už po projednání senátem a podpisu prezidenta vstoupila v platnost. Tato novela upravuje pouze letošní, specifický školní rok a říká, že přijímací zkoušky proběhnou dva týdny po otevření škol a maturovat budou žáci tři týdny poté, co přijdou do školy. Nikdo nezná přesné termíny. Takže jedinou jistotou pro letošní maturanty i žáky, kteří budou skládat přijímací zkoušky, je právě ta nejistota. Pro obě skupiny žáků je stávající situace pochopitelně nepříjemná. Přijímací zkoušky měly proběhnout příští týden [v týdnu od 13. dubna], takže děti si teď neustále musí opakovat učivo, dokud se školy neotevřou a nepřijde ten den D.

S maturitami je to ještě komplikovanější. Za normálních okolností by dnes, 8. dubna, měli maturanti už nějakou část maturitní zkoušky napsanou. Pokud se školy otevřou v druhé polovině května, proběhnou i letos tradiční maturity, kromě psaní slohových prací z češtiny a cizího jazyka. V případě, že se školy otevřou až v pondělí 1. června, tradiční maturitní zkoušky neproběhnou a maturanti dostanou vysvědčení, které bude vystaveno na základě studijních výsledků žáka z posledních tří vysvědčení.

Je tu ovšem ještě jedna velká neznámá, ke které se ministerstvo zatím nevyjádřilo. Bez ohledu na to, kdy se školy otevřou, musí učitelé všem žákům uzavřít klasifikaci za druhé pololetí. Po lednovém pololetním zkoušení a testování přichází v únoru trochu volnější režim a také týden jarních prázdnin (žáci i učitelé si musí trochu odpočinout). Sotva na konci února začali být studenti znovu známkováni, systém byl zastaven. V současné době se učí distančně, žáci se vrátí do školy až na konci školního roku, kdy by se měly uzavírat známky a psát vysvědčení. 
Ministr školství nabídl v médích takovou představu, že by vyšla speciální vyhláška, která by „vypnula školní řády“, které za běžných podmínek přesně stanovují, kolik mají mít studenti známek, aby mohli být na konci pololetí klasifikováni. Je jasné, že běžná pravidla nemohou být za stávajících podmínek dodržena. Myslím, že školy potřebují od ministerstva školství nějaký metodický pokyn nebo doporučení, které by stanovilo, jak letos žáky hodnotit. Během distanční výuky učitel ze svého domova provází žáky, žáci dokládají splnění zadaných úkolů. Učitel ví, co kterým dětem jde a co jim nejde. Snad by tedy bylo možné letos přistoupit k formativnímu (slovnímu) hodnocení, které by doplňovalo hodnocení sumativní, tzn. stejnou známku, kterou žák v tom kterém předmětu dostal v předchozím pololetí.   

Jaká bezpečnostní opatření chystáte před návratem žáků do školních lavic?
Je nepříjemné, že ani od Ministerstva zdravotnictví, ani od Ministerstva školství nevíme, jestli bude škola jako zaměstnavatel povinná zajistit roušky pro své zaměstnance – učitele. Selským rozumem jsem stávající situaci vyhodnotil, při konzultaci s ostatními kolegy jsme se shodli, že s vysokou pravděpodobností tady taková povinnost bude. Určitě musíme zajistit na toalety i do tříd dezinfekci i antibakteriální mýdlo, narážíme teď ale bohužel na to, že toto zboží je v současné době na trhu velmi předražené. (Ekonomicky to chápu, ale považuji to za zneužití situace.) Ve svých rozpočtech teď chtě nechtě musíme najít prostředky na toto předražené, ale potřebné zboží. V úvahu připadá také měření teploty – tedy nákup teploměrů. Ale zdá se mi jako nesmysl, aby každé ráno pan školník měřil teplotu všem pěti stům dětí. V českých školách také nelze splnit podmínku, aby děti udržovaly dvoumetrové rozestupy. Ve třídách máme průměrně 32 dětí, které se o přestávkách pohybují na chodbách, máme například spočítáno, že ve školné jídelně se během půlhodiny vystřídá 300 žáků. Není reálné udržet takové množství dětí v rozestupech. Samozřejmě se zpřísní hygiena, školu můžeme nechat ještě před jejím otevřením vydezinfikovat.

Také si nedovedu představit, že by všichni žáci českých škol museli po celou dobu školního vyučování nosit roušky. S největší pravděpodobností by děti chodily do školy s doma ušitými rouškami – pokud by je musely mít 6 nebo 7 vyučovacích hodin stále nasazené, nejspíš by se udusily. Pochybuji o tom, že by rodiny byly schopné nakoupit jednorázové roušky v takovém množství, aby žák měl na den třeba tři roušky (po dvou hodinách by jednorázovou roušku vyhodil). Tohle si – při celkovém množství žáků ve školách – opravdu neumím představit.

Pro nás zatím z této situace vyplývá velká řada otazníků.

Co Vás v této výjimečné situaci naplňuje optimismem?
Radost, že se učiteli povedla hodina nebo že žáci uspěli v nějaké soutěži, teď schází. Optimismus se hledá dost těžko. Snažím se chodit hodně ven – se psem někam do lesa nebo na louku, kde nikdo není, vyčistit si hlavu. Energii mi dodávají slunečné dny – zima skončila.

Děkujeme za rozhovor.

8. dubna 2020
Otázky připravila a mluvený text převedla do textové podoby Jana Lazarová.

 

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás
Sdílet:

 Diecézní zpravodaj

aktuální číslo
Obrázek zpravodaje
Každý měsíc vydáváme zpravodaj s důležitým děním v diecézi. Prohlédněte si ho online.
Archiv

Registrace newsletteru

Každý týden dostanete čerstvé zprávy z naší diecéze.

Chci pomoci

Pomáhejte s námi! Přispějte na charitní a sociální činnost, podporu vzdělávání dětí či opravu kulturních památek.
číslo účtu
283469799/0300
Podporují nás