Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice byla založena sv. Janem Boskem a sv. Marií Dominikou Mazzarellovou 5. 8. 1872 v malé vesničce Mornese v severní Itálii. Od svých počátků má, stejně jako salesiáni, výchovný a misijní charakter.
První sestry v Mornese shromažďovaly dívky, otevřely pro ně šicí dílnu, oratoř, poskytly jim zázemí domova a vedly je k Bohu. Později se dílo rozrostlo o školu, internát... a také se postupně šířilo do dalších míst v Itálii, většinou tam, kde už byli přítomni bratři salesiáni. Velmi brzy také za hranice Itálie. V roce 1877 skupina sester odjíždí s druhou salesiánskou misijní výpravou do Jižní Ameriky.
V Československu začali salesiáni rozvíjet svou činnost ve Fryštáku na Moravě v roce 1927. Věnovali se hlavně chlapcům, ale nejenom. Od počátku bylo jejich úmyslem také připravit půdu pro budoucí dílo sester.
První dívka, která zatoužila stát se salesiánkou, Anežka Holíbková, odjela už v roce 1926 do Itálie na formaci, stala se sestrou a vedena misijní horlivostí pokračovala do Brazílie, kde pak ve službě mladým prožila celý život. I další z dívek, o několik let později, odjela k sestrám do Itálie a pokračovala do misií, tentokrát na Kubu a do Dominikánské republiky. Po válce odjely na formaci postupně další dívky. Dvě do Itálie, kde pak zůstaly dlouhých 40 let bez možnosti se do Československa vrátit, a třetí na Slovensko, odkud pak byla v roce 1950 přivezena příslušníky STB zpět k rodičům a své řeholní sliby žila ve skrytosti, bez možnosti dalšího kontaktu se sestrami. Věčný slib mohla složit až v roce 1991 v Praze.
Politická situace v zemi byla složitá, v 50. letech bylo mnoho řeholníků internováno, komunitní život nemyslitelný a zdálo se, že myšlenka na založení salesiánek usnula. Ale nebylo tomu tak. Boží věci tiše zrály. V roce 1968 se stal inspektorem salesiánů P. František Míša, který po opakovaných nejednoduchých jednáních dosáhl dovolení, aby se prvními formátory sester stali bratři, dílo tak mohlo vyrůst na domácí půdě. V roce 1978 začaly tři dívky ve skrytosti pod vedením salesiánů svůj noviciát a 6. 12. 1980 složily své první řeholní sliby. Byla to Marie Zímová, Marie Hušková a Jana Tauchmanová a obřad se odehrál tajně na faře v severočeských Verneřicích. Je to v rámci světového Institutu salesiánek ojedinělá historie, která potvrzuje, že Bůh má své cesty i tam, kde se lidsky zdají nemožné.
Po revoluci v roce 1989 začaly sestry bydlet společně, byly ustanoveny první komunity, které podléhaly přímo generální představené v Římě. Další kandidátky již odjížděly na počáteční formaci opět do Itálie. V roce 1995 byla založena Česko-litevská vizitatorie, jejíž patronkou se stala Panna Maria Neposkvrněná, a v roce 2009 ji generální představená povýšila na inspektorii, která je více samostatná.
Naše poslání v současnosti směřuje k dětem a mladým lidem, zvlášť k těm, kteří mají z různých důvodů menší možnosti úspěchu. Snažíme se jim skrze celostní výchovu pomoci přijmout zodpovědnost za jejich život, objevovat a rozvíjet vlastní obdarování a otevírat se pro službu druhým. A touto cestou směřovat i k setkání s Bohem a k osobnímu vztahu s Ním. Věnujeme se výchově a vzdělávání, katechezi, doprovázení a různým zájmovým aktivitám. V některých místech spolupracujeme s bratry salesiány.
Aktuálně žijeme a pracujeme v pěti komunitách v naší zemi a ve dvou komunitách v Litvě. V Praze Karlíně máme Církevní střední školu Jana Boska s ubytováním a mateřskou školu Laura, v Plzni provozujeme Středisko volného času (SHM Klub) a je nám svěřeno Pastorační centrum, v Hradci Králové vedeme Salesiánský domov mladých. V Praze Kobylisích a v Brně spolupracujeme se salesiány ve střediscích mládeže a ve farnostech. Kromě toho učíme na řadě základních i středních škol a naše misionářky působí v Albánii, na Kubě a ve Venezuele. Celkem je nás čtyřicet tři sester.
Do plzeňské diecéze přišly sestry salesiánky na pozvání otce biskupa Františka v roce 1996 a začaly žít a pracovat na plzeňském sídlišti Vinice. První komunitu tvořily 3 sestry a jejich úkolem na začátku bylo poznat místní realitu, utvářet vztahy a tvořivě hledat cestu k dětem a mladým. Po roce se sestry přestěhovaly do Skvrňan na Křimickou ulici, kde založily středisko mládeže (aktuálně SHM Klub Plzeň z.s.). V průběhu let se také podílely na různých diecézních aktivitách – diecézní centrum mládeže v jeho počátcích, Dny víry a diecézní poutě, setkání mládeže, misijní animace… Aktuálně zde žije a pracuje pětičlenná komunita a kromě aktivit střediska se věnuje Pastoračnímu centru a spolupracuje na Církevní základní škole. V síti vztahů a činností se snaží vytvářet přijímající prostředí, kde je možné zakusit něco z Boží přítomnosti, dobroty a radosti.
Pohled zpátky na ten „kousek“ vlastních dějin je příležitostí k vděčnosti a důvěře. Je v tom ujištění, že Bůh naplňuje své záměry i v dobách nepříznivých, jeho díla rostou ve skrytosti a ovoce přichází ve svůj čas. A pokud tak s námi jednal v minulosti, je to příslib i pro dny příští.
Zdeňka Kůsová, FMA
