Vzpomínáme na papeže Františka
Kardinál Kevin Farrell se zármutkem oznámil úmrtí papeže Františka těmito slovy:
„Drazí bratři a sestry, s hlubokým zármutkem musím oznámit úmrtí našeho Svatého otce Františka. Dnes ráno v 7.35 se římský biskup František vrátil do domu Otce. Celý svůj život zasvětil službě Pánu a jeho Církvi. Učil nás žít hodnoty evangelia s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména ve prospěch těch nejchudších a nejodstrčenějších. S nesmírnou vděčností za jeho příklad odevzdáváme jeho duši do náruče Ježíše Krista a prosíme za papeže Františka nekonečné milosrdné lásce Trojjediného Boha.“
Františkův život
Když se ohlížíme za jeho životem, nevystupuje před námi jen sled událostí, ale především cesta víry. Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires. Do Tovaryšstva Ježíšova vstoupil jako mladý muž a po kněžském svěcení sloužil jako duchovní, učitel i představený. V roce 1998 se stal arcibiskupem v Buenos Aires a o tři roky později byl jmenován kardinálem.
Dne 13. března 2013 byl zvolen papežem. Stal se tak prvním papežem z Latinské Ameriky i prvním jezuitou v této službě. Svůj úřad chápal jako službu, žitou v blízkosti, naslouchání a pozornosti k těm, kdo nesou tíhu života.
Františkův odkaz
Jedním z podstatných rysů jeho pontifikátu bylo Boží milosrdenství. Vyhlášením mimořádného Svatého roku milosrdenství (2015–2016) připomněl, že právě milosrdenství je „tlukoucím srdcem evangelia“ a dává víře její živou tvář.
Jeho služba byla pozváním vracet se k podstatě evangelia a vycházet k druhým. Zvláštní pozornost věnoval těm, kdo stojí na okraji, a připomínal, že Církev má být místem milosrdenství.
Tuto zkušenost vyjádřil i ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium: „Radost evangelia naplňuje srdce i celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem.“
S vděčností si připomínáme jeho službu i svědectví a znovu se učíme, že víra se uskutečňuje v blízkosti, jednoduchosti a otevřeném srdci.
„Dnes si připomínáme rok ode dne, kdy papež František odešel k našemu Pánu. Obdivoval jsem na něm nejvíce jeho spontaneitu. A to že jeho víra mu tryskala z očí úžasným způsobem. Děkuji Bohu, že jsem to mohl několikrát osobně zažít.”
