Prohlášení rady Iustitia et Pax: Dobré sousedství není samozřejmost
Prohlášení rady Iustitia et Pax
Dobré sousedství není samozřejmost
Podle výzkumů veřejného mínění považují Češi i Němci převážně vzájemné vztahy za dobré a jejich hodnocení se dokonce mírně zlepšuje. Je však důležité nepřehlédnout fakt, že vztahy označují za dobré především ti, kdo je rozvíjejí. Ať už jako podnikatelé, turisté, obyvatelé pohraničí nebo členové spolků s česko-německým zaměřením. Dobré sousedské vztahy nevznikají samy od sebe, musí se do nich investovat.
Jedním ze spolků, které chápou význam dobrých sousedských vztahů, jsou organizátoři festivalu Meeting Brno: „Člověka ani společnost nemění moralismus, hesla ani laciné názory. Mění je setkání – událost, která zasáhne, protože odpovídá nejhlubším touhám: po pravdě a spravedlnosti, po kráse a pokoji, po přijetí a smyslu.“
Pozvali do Brna významné židovské rodiny Löw-Beer, Tugendhat a Stiassni, kteří uprchli před nacisty a už nikdy se nemohli vrátit do svých domovů. Zorganizovali „Lichtenštejnský den“, setkání „Wintonových dětí“, programy na podporu běloruských exulantů, veřejnou diskusi dvou přátel navzdory válce Izraelce Ramiho Elhanana a Palestince Bassama Aramina. Po deseti letech spolupráce letos pozvali sudetoněmecké krajany, aby uspořádali své každoroční svatodušní setkání na českém území.
Nejde o to měnit historii, zakrývat tragédie, nespravedlnosti a utrpení na jedné či druhé straně. Minulost nelze změnit, lze ale změnit náš pohled, můžeme změnit způsob, jak o minulosti přemýšlíme a na co klademe důraz. Zmiňme v tomto kontextu dopis z roku 1990, v němž němečtí biskupové mj. vyjádřili lítost nad zločiny, kterých se Němci dopustili na Češích v době okupace a nedlouho poté čeští biskupové reagovali dopisem, v němž vyjadřují touhu po smíření, vzájemném odpuštění a budoucím dobrém soužití. Odsun německého obyvatelstva v něm označili za aplikaci nespravedlivého principu kolektivního trestu. V roce pak 1997 byla podepsána Česko-německá deklarace. Měla historii přenechat historikům a budoucnost oprostit od zátěže dějin dvacátého století. Aktuální vzrušené diskuse o vhodnosti či nevhodnosti konání tradičního sudetoněmeckého dne na účemí Česka, ukazují, že toto téma je živé i dnes, osmdesát let od založení těchto podpůrných sudetoněmeckých spolků. V této diskusi by neměly zapadnout následující podněty: Budoucnost, nemá-li být řešena silově, nemůže stát na historických křivdách, ale na schopnosti porozumět si, odpouštět a hledat společné cíle v evropském společenství.
Sudetoněmecký den není setkáním jen členů Sudetoněmeckého krajanského sdružení, byť je tento spolek nepočetnější. O to víc je dobré vnímat posun pozice této vlivné organizace pod vedením Bernda Posselta v jejím přístupu k Čechům a České republice (např. oficiální vzdání se obhajoby nároků na majetek vyhnaných českých Němců).
Pravidelnými účastníky sudetoněmeckých dnů jsou též členové Ackermannovo sdružení, jejichž „kompasem“ se stala modlitba duchovního rádce, augustiniánského řeholníka, Pauluse Sládka: „V nejtrpčí nouzi voláme k Tobě, Bože. Ztratili jsme svou vlast. Vyhnáni z domu, odděleni od našich milých, jíme tvrdý krajíc bezdomovců. Pomoz nám, abychom nezoufali a nezahynuli. (…) Nepřísluší nám ptát se na hříchy ostatních, musíme přiznat vlastní vinu. (…) I my se podílíme na provinění našeho národa. To vyznáváme a toho litujeme.“
Tento étos křesťanských demokratů, sdružených v Ackermann Gemeinde, je blízký mnoha českým křesťanům, kteří roky organizovaly česko německá setkání setkání v Mariánských Lázních, v Jihlavě a v Brně, a také organizátorům Meeting Brno. Všichni zažili uzravující sílu setkání nesených touhou po pravdě a spravedlnosti.
Dejme šanci i setkáním spojeným s letošním sudetoněmeckým dnem konaným v příštích dnech v Brně.
Zdroj: církev.cz
