Na Perninku proběhla rekolekce pro ženy

„V této malebné části Krušných hor jsem měla možnost být už počtvrté. Ráda se sem vracím, neboť je to místo, kde člověk může odevzdat starosti běžného života a je zván si tu jednoduše odpočinout. V osobním režimu offline je tu klid, žádné povinnosti, žádné vaření. Užívám si času pro sebe a především pro čas s Hospodinem.

Na rekolekci přijíždí nejen známé tváře, ale také noví lidé. Mě osobně přivedla na Pernink kamarádka. Bylo to pro mě moc důležité, protože bych se sama do cizího prostředí asi jet nikdy neodvážila. Nějak si tím uvědomuji, že Bůh nám občas posílá do cesty anděly, kteří nás povzbuzují a ukazují nám směr… Letos jsem byla andělem asi já, protože jsem přivedla jinou kamarádku, která by asi taky nikdy sama nepřijela... Myslím, že celkově byla z víkendu moc nadšená….

Celou akci organizuje tým skvělých lidí, kteří drží pohromadě a řekla bych, že vše funguje s Boží pomocí, jak má, abychom se cítily všechny dobře a pohodlně.
Účastnic bývá přibližně kolem 15-20 žen, a to většinou z celé plzeňské diecéze. K dispozici jsou nám duchovní nástroje k bližšímu setkání s Pánem. Ihned po úvodní večerní chvále, která nás uvede do víkendového zamyšlení je vyhlášeno silencium, což znamená vědomé ztišení sám sebe, abychom právě mohli srdcem zaslechnout něco důležitějšího.

Další den se můžeme účastnit svátosti smíření, přímluvná modlitba, slavení Eucharistie se za doprovodu kytary a zpěvu, po které následuje hodinová noční adorace. Mám zkušenost, že kombinace těchto všech duchovních aktivit člověku velmi pomáhá odbourat vybudované hradby mezi člověkem a Hospodinem a posílí ho na cestě k vzájemnému setkání. Pro mě konkrétně noční adorace je na rekolekci třešničkou na dortu. Je to opravdu vzácný čas, zvláště úplně v nočních hodinách, kdy je klid… Nikde jinde jsem tak silnou duchovní zkušenost neměla. Až teprve tady na Perninku si před Hospodinem uvědomuji, že skutečným tématem každé rekolekce jsem já a můj život. Až tady na Perninku jsem zároveň srdcem poznala význam adorace a kontemplace v Duchu svatém. Neboť Hospodin člověku může v této vzácné chvíli do jeho reality zjevit něco konkrétního.

Téma poslední červnové rekolekce bylo o pšeničném zrnu, které musí zemřít a pak teprve vydá mnohý užitek, jak Ježíš řekl v Janově evangeliu. Byl to pro mě trochu nepochopitelný text, ale postupně jsem poznala, jak se týká mého života. Text jsme si četly společně, ale i individuálně a následně se ve dvou skupinkách sdílely o našich konkrétních pohledech na text. Na každou z nás se dostal čas, ve kterém jsme se pokoušely stručně říci, co nás nějakým způsobem nejvíc zaujalo. Tyto chvíle sdílení bývají inspirativní. Člověk si uvědomí, že každý máme svou realitu různě náročnou… a Bůh proniká tajemným způsobem do každé z nich.

A protože bylo venku krásně, občas jsem mohla v mezičase vyrazit i ven. To byl pro mě další lék: Příroda. Zeleň. Slunce. Pohyb. Aspoň na chvilku. Třeba vyrazit na kopec kolem kostela Andělskou ulicí k andělovi, u kterého je lavička s nádherným výhledem... Dá se jít ještě po jiných malebných cestičkách tohoto místa, ale člověk nemusí stihnout všechno, co si přeje sám. Spíš je důležité se nechat vést Božím Duchem… Třeba na další společné setkání na Perninku.

Kéž Bůh žehná všem, kteří se již léta podílí na organizaci těchto duchovních obnov a ať se tajemně ukáže těm, kteří tam mají příště být z jakéhokoli důvodu přítomni! Prosme Pána.
Amen."

Jana