Řešené území tvoří přirozená zatravněná údolnice s dobrými podmínkami pro zadržování vody a rozvoj mokřadních biotopů. V současnosti jí prochází přibližně metr hluboké, napřímené odvodňovací koryto, které bylo vybudováno kolem roku 1960. Jeho účelem bylo především co nejrychlejší odvádění vody z okolních pozemků. Přirozená retenční schopnost území je tak dnes omezená.
Terénní průzkumy však ukázaly, že lokalita má pro obnovu přirozenějšího vodního režimu vhodné předpoklady. Významná část území je zamokřená, v korytě byl zaznamenán stálý průtok a na některých místech se již dnes vyskytuje vlhkomilná vegetace. V jižní části se nacházejí také dvě sekundární prameniště, jejichž poloha byla při návrhu respektována.
Nové tůně budou mít hloubku přibližně 0,8 až 1,5 metru a budou tvořeny hlubšími částmi i rozsáhlými mělkými pásmy. Díky tomu vznikne různorodé prostředí vhodné pro obojživelníky, mokřadní vegetaci a další živočichy vázané na vodní stanoviště. Pozvolné sklony břehů zároveň umožní přirozený přechod mezi vodním a suchozemským prostředím.
Součástí projektu bude také zrušení a zatěsnění stávajícího napřímeného koryta a jeho nahrazení přírodě bližším, meandrujícím vedením vody v rámci soustavy tůní. Voda tak nebude z území rychle odváděna, ale její průtok se zpomalí a část vody zůstane zadržena přímo v lokalitě. Dva protierozní zemní valy navíc pomohou chránit tůně před zanášením půdou splavovanou z okolních zemědělských pozemků.
Projekt má význam nejen pro zadržování vody, ale také pro ekologickou stabilitu krajiny. Řešené území je součástí interakčního prvku územního systému ekologické stability (ÚSES). Realizace tůní posílí jeho ekologickou funkci a vytvoří pestřejší prostředí pro rostliny a živočichy.
Výsledkem tak nebude pouze několik nových vodních ploch, ale obnova přirozenějšího vodního režimu celé údolnice. Projekt Biskupství plzeňského je příkladem přírodě blízkého hospodaření s vodou, které pomáhá zadržovat vodu v krajině a zároveň podporuje život v ní.