Historie a architektura kostela sv. Mikuláše v Chebu

Z hlediska architektonického a památkového je stavba hodnotná prakticky v celém svém rozsahu. Hodnotné jsou především prostory hlavní lodi a navazujícího presbytáře, ale rovněž tak sakristie, předsíně a interiéry věží. Hodnotné, utvářející památkovou podstatu, jsou prakticky veškeré konstrukce a stavební, řemeslné či umělecko-historické detaily (zdivo včetně starších omítek, klenby, kamenná ostění portálů a oken a další kamenické články, dveřní výplně, dlažby a další).

Hodnotné jsou všechny fasády, se všemi detaily a celkové vnější hmotové a architektonické řešení stavby. Celkovou památkovou hodnotu zvyšuje v neposlední řadě veškerý mobiliář, a to jako celek (pocházející převážně z doby regotizace, resp. ze 60. – 90. let 19. století).

Tato výjimečná stavba s románským jádrem a několika gotickými etapami patří k nejvýznamnějším dokladům městské sakrální architektury na území Čech.

Dispozice a prostorové uspořádání kostela

Kostel má maximální vnější délku cca 77,4 m a maximální vnější šířku cca 38,6 m. Má trojlodní halovou dispozici s úzkým protáhlým presbytářem na východní straně, předsíněmi na jižní, západní a severní straně a dvojicí věží po boku presbytáře (na jeho severní straně je ještě sakristie s přístavbou). Halové trojlodí na obdélníkovém půdorysu o vnějších středních rozměrech cca 49,8 m × 31,8 m a vnitřních středních světlých rozměrech cca 46,6 m × 28 m zabírá podstatnou část zastavěné plochy kostela.

Do západního pole střední lodi je vestavěna západní hudební kruchta s klenutým podkruchtím. Vstup je zajištěn přes trojici předsíní – jižní, západní a severní. Nad jižní předsíní je komora, přístupná vřetenovitým schodištěm z předsíně. Nad komorou je samostatná půda. Obdobná situace je na severní straně – komora nad severní předsíní je přístupná vřetenovým schodištěm z předsíně, nad komorou je samostatná půda. Ze západní předsíně vede půdorysně zalomené schodiště na hlavní kruchtu. Presbytář o přibližné vnitřní šířce 7,6 m a délce cca 20,6 m navazuje na střední chrámovou loď, od níž je oddělen vítězným obloukem. Osa presbytáře je mírně vychýlena oproti podélné ose lodi k severu, jeho východní závěr (polygon) je tvořen pěti stranami osmiúhelníku.

Věže a sakristie

Do koutů mezi východní čela bočních lodí a obvodových zdí presbytáře jsou vloženy dvě věže. Jižní věž je samostatně přístupná. V přízemí je do podvěží provedena vestavba drobné nízké komůrky. Severní věž má podvěží dispozičně propojené se sakristií s polygonálním závěrem, připojenou na severním boku presbytáře. K sakristii přiléhá ještě přístavba, jediný zbytek původně patrového domu kostelníka, do koutu mezi východní závěr sakristie a severní stěnu závěru presbytáře je vložena ještě další drobná prostora. Věže mají v dnešní podobě odlišné dispoziční uspořádání: jižní je přístupná schodištěm samostatným vstupem zdola směrem nahoru, zatímco do spodních podlaží severní věže se vchází schodištěm shora. V 1. patře jižní věže je prostora, spojená s půdičkou nad východním přístavkem věže. Další patra jižní věže obsahují vždy již jen jednu prostoru, vzájemně jsou propojená dřevěným schodištěm (druhé patro, třetí patro se vstupem na půdu presbytáře páté patro – klenutá barokní zvonice, šesté patro.) Severní věž je přístupná z jižní věže přes půdu presbytáře. V prvním patře obsahuje klenutou prostoru, z níž je veden průraz na půdu sakristie.

Krov a klenby trojlodí

Krov trojlodí je značně komplikovaná konstrukce impozantních rozměrů, pocházející z doby obnovy po požáru roku 1945. Základem jsou vazné trámy, situované ovšem jen v hlavních vazbách a jen nad bočními loděmi, spočívající jednak na nadezdívce mezilodních arkád a jednak na obvodové nadezdívce. Nad hlavní lodí jsou vazné trámy nahrazeny ocelovými táhly. Na vazné trámy jsou vztyčeny svislé sloupy na každé straně dvou párů podélně orientovaných stojatých stolic, tvořených kromě sloupků podélnými vaznicemi. Další dva páry vaznic jsou podepřeny šikmými sloupky, tvořícími tvar písmena „V“ (celkem jsou tedy na každé straně střechy 4 stolice, z toho 2 se svislými a 2 se šikmými sloupky). Přes vaznice jsou osedlány jednotlivé krokve. Zavětrování v podélném směru zajišťují pásky, v příčném směru párové kleštiny ve čtyřech výškových úrovních, propojující všechny prvky nosné konstrukce včetně krokví. Do západní části krovu je vložena konstrukce sanktusové věžičky osmibokého půdorysu, s velmi mohutným dvojitým křížem základového roštu. Rohové štenýře osmiboké konstrukce věžičky jsou ze stran jištěny šikmými vzpěrami a zavětrovány ondřejskými kříži. Klenba je vyzděná z cihel a pochází z doby regotizace. Na rubu je ztužená v místě vrcholnic parketovité vyskládanými ztužujícími žebry. Nad mezilodními žebry jsou vyzděné pasy schodovitě upravené. Klenby jsou shora potřené maltovou mazaninou.

Střecha trojlodí

Trojlodí je zastřešeno rozložitou, velmi mohutnou střechou s poměrně nízkým sklonem, na západní straně zvalbenou, na východní opřenou do štítu. Plocha vlastní střechy je na jižní i severní straně pročleněna pěti poli vystupujících kolmých nižších sedlových střech (jakýchsi vikýřů), zakončených valbami, svou šířkou a polohou odpovídající jednotlivým polím interiéru trojlodí. Na čele valeb kolmých stříšek jsou vikýře se stříškami v podobě polygonálních jehlanců. Střecha je krytá břidlicí. Z východního konce valby vystupuje osmiboký sanktusník, oplechovaný měděným plechem. Stěny sanktusníku jsou otevřeny okénky s trojlaločným záklenkem, střecha má podobu velmi vysokého a štíhlého jehlance zakončeného pozlacenou makovicí a kovaným křížem.

Přístavby a střechy předsíní

Přístavba na východní straně jižní věže se nachází prostora otevřená do jednoduchého krovu pultové stříšky (krov je novodobý, tvořený krokvemi podepřenými vazničkami, z doby po roce 1945. Střecha je kryta břidlicovou krytinou.

Půda nad přístavbou bloku jižní předsíně je přístupná otvorem ve stropě komory nad jižní předsíní. Krov je jednoduchý kleštinový, pocházející z doby regotizace v 90. letech 19. století, je však poškozený požárem. Základem konstrukce jsou svislé sloupky, spojené obdélníkovým rámem vaznic a v příčném i podélném směru provázané párovými kleštinami, přes ně jsou pak spuštěny jednotlivé krokve. Dřevo je řezané, spoje čepované, spoje jsou jištěné dřevěnými hřeby (kolíky). 

Věžička schodiště má kuželovou střechu, krytou měděným plechem a zakončenou velkou makovicí. Blok předsazené severní předsíně je zastřešen poloviční valbovou střechou, opírající se o severní stěnu trojlodí, krytou břidlicí. Věžička schodiště má kuželovou střechu, krytou měděným plechem a zakončenou velkou makovicí.

Vlastní západní předsíň je zastřešena nízkou sedlovou stříškou z kamenných desek krytou živičnou krytinou nad střední částí. Oba boční bloky zdiva jsou zastřešené půdorysně zatočenými pultovými stříškami s břidlicovou krytinou, sledujícími měkký obrys zdiva. Ze stříšky jižního bloku vystupuje vikýř ve tvaru sférického trojúhelníku, prosvětlující prostor schodiště na kruchtu Tyto malé půdní prostory jsou pouze obtížně přístupné.