PilsAlive 2026

Navzdory nepříznivé předpovědi počasí se v sobotu odpoledne začalo nádvoří bývalého františkánského kláštera v Plzni postupně zaplňovat návštěvníky, kteří si nenechali ujít letošní ročník festivalu PilsAlive.

Program zahájil Sboreček od františkánů, po němž následovala vystoupení pěveckého sboru CIŠ při ZŠ a SŠ Plzeň a Sboru Církevního gymnázia. Na pódiu se dále představily dětské sbory Tučňáci od dominikánů, Špačci od katedrály sv. Bartoloměje a Pižďuchové od františkánů.

Vrcholem odpoledního programu bylo vystoupení hudebníka, klávesisty a zpěváka Romana Dragouna, které začalo v 16:30. Festival následně uzavřel Ekumband, plzeňská chválová kapela.

Celý festival se nesl v přátelské atmosféře, radosti z hudby a setkávání lidí napříč generacemi. Děkujeme všem účinkujícím, organizátorům i návštěvníkům, kteří společně vytvořili krásné odpoledne plné hudby a dobré nálady.

Následné ohlédnutí za festivalem nám poskytla Růženka Smolková, které tímto za její řádky děkujeme. 

Proč byl letošní PilsAlive balzámem na duši

V dnešní uspěchané době, kdy nás ze všech stran bombardují hlasité festivalové produkce a blikající reklamy, působil letošní PilsAlive jako oáza klidu. Kdo v sobotu zavítal na nádvoří františkánského kláštera v Plzni, nehledal davové šílenství, ale spíše moment, kdy se může zastavit, nadechnout a nechat se unášet hudbou, která má smysl.

PilsAlive se letos znovu potvrdil jako akce, která nestojí na technických parametrech aparatury, ale na vztazích. Bylo krásné pozorovat, jak se vedle historického průčelí kláštera mísí generace. Od dětí, které s neskrývaným nadšením a jistou dávkou školní roztomilosti otevíraly odpolední program pěvecké sbory: od františkánů, CIŠ, církevního gymnazia, Špačci z katerály či Pižďuchové z Bukovce, až po pamětníky, kteří přišli ocenit hudební řemeslo Romana Dragouna a závěrečné modlitby chval.

Vystoupení Romana Dragouna bylo pro mnohé vrcholem celého dne. Sledovat tuto legendu v takto intimním prostoru bylo výsadou. Dragounova hudba – často balancující na hraně rockové syrovosti a hluboké spirituální reflexe – v prostorách klášterního nádvoří získala až meditační rozměr. Jeho nezaměnitelný hlas vytvořil atmosféru, kterou byste na stadionu hledali marně.

Závěrečné vystoupení EkumBandu bylo logickým a velmi silným vyvrcholením. Spojení hudebníků z různých církevních prostředí pod jednou střechou není v našem světě úplnou samozřejmostí. Právě to ale dodalo festivalu punc něčeho přesahujícího – hudba se stala jazykem, kterému rozuměli všichni přítomní, bez ohledu na to, zda přišli s očekáváním koncertu nebo modlitby.

Proč na PilsAlive nezapomenout?

PilsAlive není festivalem pro masy, a možná právě proto je tak dobrý. Je to místo pro lidi, kteří chtějí sdílet radost, slyšet kvalitní texty a užít si odpoledne, které v nich zůstane rezonovat ještě několik dní poté. Kdo tam byl, ví. Kdo nebyl, má příští rok jasný cíl.

Foto. Václav Beneš

Fotogalerie