Velikonoční dny v katedrále sv. Bartoloměje

Velikonoční tajemství se pomalu otevřelo už na Zelený čtvrtek ráno při Missa Chrismatis – mši se svěcením olejů. Tato slavnost, při níž se shromáždili kněží celé diecéze kolem biskupa Tomáše, nám připomněla jednotu církve i obnovu kněžských slibů. Posvěcené oleje, které budou po celý rok používány při svátostech, se tak stávají tichým znamením Boží blízkosti v lidském životě.

Večer pak katedrála vstoupila do ticha očekávání. Večerní mše na památku Večeře Páně, kterou celebroval biskup Tomáš, v sobě nesla vážnost okamžiku, v němž Kristus zůstává se svými učedníky až do krajnosti. Právě v těchto chvílích nám Ježíš zřetelně ukázal, že láska se nenaplňuje velkými slovy, ale darováním sebe sama.

Ticho tohoto večera se prohloubilo do následujícího dne. Velký pátek přinesl do katedrály hluboké ztišení, v němž vystoupil do popředí kříž: prostý a zároveň nepřehlédnutelný znak lásky, která jde až na samou hranici.

A pak přišla ona Velká noc, v níž se ticho začalo proměňovat ve světlo. Velikonoční vigilie otevřela prostor naději, která v této noci znovu zazářila. Plamen velikonoční svíce postupně prozařoval temnotu katedrály a nesl v sobě jisté poselství, že ani noc nemá poslední slovo.

Velikonoční ráno pak přineslo naplnění této noci. V katedrále jsme slavili Zmrtvýchvstání Páně jako radostnou skutečnost, která zaznívá uprostřed společenství i liturgie. Prostor chrámu se naplnil světlem, zpěvem a pokojem, v němž bylo možné vnímat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista.

Některé z těchto okamžiků zachycují fotografie ve fotogalerii níže.

Foto: Soňa Pikrtová, Václav Beneš, Jiří Strašek a Vojtěch Janovič

Fotogalerie