Každoročně se při této pouti setkávají současní obyvatelé Maxova s bývalými německými rodáky a jejich potomky. Právě toto setkání dodává pouti jedinečnou atmosféru a připomíná společnou historii tohoto pohraničního kraje.
Po skončení mše svaté následoval jako každoročně společenský program u bývalé hasičské zbrojnice, kde byl pro návštěvníky připraven stan s občerstvením. O příjemnou náladu se postaral harmonikář Tomáš Johánek, který zahrál na heligonku a svým vystoupením zpříjemnil odpolední setkání.
Maxov leží nedaleko státní hranice s Německem a dostaneme se sem po silnici ze Všerub. V době komunistického režimu se obec nacházela v pohraničním pásmu u železné opony, kam byl přístup po dlouhá desetiletí výrazně omezen.
Historie maxovského kostela je úzce spjata s dramatickými událostmi závěru druhé světové války. Dne 30. dubna 1945 kostel vyhořel až na obvodové zdi při ostřelování Maxova americkými tanky. S jeho obnovou se začalo krátce po skončení války, přičemž velkou zásluhu na rekonstrukci měl poslední patron kostela hrabě Schönborn.
Od roku 1949 až do roku 1989 sloužil kostel různým účelům, mimo jiné jako skladiště. Po dlouhá léta chátral, až z něj zůstala pouze část zříceniny. Teprve po sametové revoluci byla v roce 1991 zahájena jeho rozsáhlá obnova. Vnitřní rekonstrukce probíhala v letech 2000 až 2014 za finanční pomoci bývalých německých obyvatel Maxova, jejich potomků a bavorských přátel.
Letošní pouť znovu potvrdila, že Maxov není jen místem s bohatou historií, ale také symbolem setkávání lidí, kteří mají k tomuto kraji hluboký vztah. Každoroční společné setkání českých a německých rodáků připomíná, že vzájemné přátelství, úcta k historii a péče o kulturní dědictví dokážou překonat i události, které kdysi rozdělily celé pohraničí.
Za poutníky a farníky Martina Matějková