Osobní vzkaz otce biskupa účastníkům diecézní pouti do Říma
Milé sestry, milí bratři a vy všichni, kteří jste byli společně s námi na diecézní pouti do Říma ke svatému Václavu.
Moc děkuji, že jste vytvořili úžasnou atmosféru a že jste přestáli všechny ty námahy a složitosti, které byly s poutí do obrovského římského mumraje spojeny.
Dozvídám se také, jak bolestivé a těžké pro některé z vás bylo, že jste při mši svaté v bazilice svatého Petra zůstali stát za provazem. A jak jste potřebovali, abych vám v tu chvíli od oltáře řekl, že o vás vím. Já jsem o vás bohužel nevěděl. Ke mně se ta informace dostala až potom.
Slyšel jsem také, jak se pan velvyslanec a moji lidé intenzivně snažili přemluvit neoblomné strážce, aby vás pustili mezi nás. Moc mě to mrzí. Je to něco, co možná zůstane takovým velkým šrámem. Chtěl bych se za to omluvit a říct, že jsem byl s vámi, i když to fyzicky nebylo možné nijak vnímat. A děkuji, že jste i tuto velkou obtíž přijali.
Nesmírně si toho vážím a teď hlavně chci, aby už to nezažili ostatní. Řeknu to proto biskupu Pavlovi (pozn. red. Pavel Konzbul, biskup brněnský), aby si na to příští rok dal pozor, protože to byla věc, která byla úplně mimo naše možnosti. Zkrátka nikdo nepočítal s tím, že se do baziliky nahrnou jiní lidé, kteří si vytisknou pozvánku na stránkách naší diecéze bez jakéhokoliv přihlášení, a že se pak vy z bezpečnostních důvodů nedostanete dovnitř.
Děkuji, že jste tam byli s námi i za těchto okolností, a věřím, že jste alespoň potom mohli zpívat s námi „Svatý Václave“, protože jste se do toho prostoru dostali mezi prvními.
Kéž je tato pouť i se všemi obtížemi něčím, co nás posune dál. Těším se na další cestu a jsem rád, že mám takhle skvělou diecézi.
Biskup Tomáš Holub
