„Překvapení jsme zažívali na každém poutním místě," říká Juniper Oravec o čtrnáctidenní cyklopouti

Publikováno
13. 8. 2020
Od pátku 17. července do soboty 1. srpna proběhla čtrnáctidenní cyklopouť po českých mariánských místech. O jejím průběhu si s Juniperem Oravcem povídala Jana Lazarová.

Jaká byla cesta od nápadu k realizaci cyklopouti „Kolem Česka s Pannou Marií“?
Původně jsme chtěli jet z Plzně do Říma, plánovali jsme cestu přibližně na čtrnáct dní. Epidemie koronaviru ale naše plány zhatila. Kladli jsme si tedy otázku, co dál. Pak nás dva nezávisle na sobě napadlo, že bychom mohli jen na kolech kolem České republiky. Plány na cyklopouť jsme tedy změnili – nejeli jsme do Říma, ale kolem Česka. A protože u nás máme spoustu krásných mariánských míst, putovali jsme po těchto poutních místech. Některá z nich jsem znal, Marek [Hric] určitě také.

Která místa jste během pouti navštívili?
Nejdříve jsme jeli do Ostrova, kde to zná Marek [je administrátorem farnosti Ostrov], a pak do Teplé. Tam jsme prosili patrona naší diecéze, blahoslaveného Hroznatu. Pokračovali jsme do Klatov k Panně Marii Klatovské, odkud jsme jeli do Dobré Vody u Českých Budějovic, kde to neznal nikdo z nás. Další zastávkou bylo Kostelní Vydří, přes Vysočinu jsme pak dojeli do Sloupu. (Tam to bylo moc hezké. Byl jsem tam kdysi jako postulant, ale jen autem.) Dalším naším cílem byl nám všem známý Svatý Hostýn. Pokračovali jsme do Cvilína. Tam jsem nikdy nebyl, takže to pro mě bylo velice krásné překvapení. Potom jsme jeli do Králíků (na kole jsem tam byl poprvé). V Králíkách nás čekal den zaslouženého odpočinku. Protože už nás dohnala únava, těch převýšení bylo opravdu moc, přemýšleli jsme, co dál. Nakonec jsme decentně upravili trasu – vynechali jsme Broumov a skončili v Náchodě. To jsme udělali opravdu dobře. Z Náchoda jsme jeli do Bozkova a pak na nově zrekonstruované poutní místo do Horní Police. Další den nás čekala cesta z Horní Police do Květnova, to byla dvě místa, na kterých jsme všichni byli poprvé. V Květnově jsme měli přespat v kostele, ale zrovna tam netekla voda, takže jsme ještě přejeli do Jirkova, kde nás moc hezky přijal místní pan farář. Jirkovem jsme stejně měli projíždět, bylo to na cestě. Když jsme se vrátili do Plzně, následující den jsme pak zakončili naši cyklopouť slavnostní mší svatou a svěřili jsme pod ochranu Panny Marie celou Českou republiku.    

Kolik kilometrů máte po návratu v nohách?
Opravdu jsme nakonec najeli téměř 1500 km. Měli jsme nějaké objížďky, cestou do Broumova jsme vynechali asi 30 km. Možná nám bude do těch 1500 km kousek chybět, ještě to nemám úplně spočítané.

Kolik cyklistů se zúčastnilo?
Bylo nás asi šest, kteří jsme tu trasu odjeli celou. Další čtyři účastníci se připojili jen na část cesty, i to bylo možné. Jedné účastnici se cyklopouť tak líbila, že se v jedné fázi odpojila, ale pak za námi ještě přijela do Náchoda. Pouti se zúčastnilo celkem devět lidí; v Ostrově se připojili tři lidé, kteří s námi kvůli pracovním povinnostem nemohli jet celé dva týdny. Jedna cyklistka skončila svou cestu na Dobré Vodě, další cyklista se odpojil v Kostelním Vydří… Nejstaršímu účastníkovi bylo sedmdesát čtyři let, ten má ale najeto opravdu mnoho tisíc kilometrů, takže byl zvyklý. V jednom okamžiku udělal během deseti minut třikrát kotrmelec přes kolo, ale naštěstí se mu nic nestalo a kolo to také vydrželo.

Měli jste nějaké speciální požadavky na účastníky cyklopouti?
Každý, kdo měl zájem, s námi mohl jet, ale musel si být vědom toho, že to bude opravdu náročné. Každý účastník si to musel spočítat. Nicméně bylo domluveno, že kdyby někomu došly síly, mohl nasednout do auta a svézt se, měl možnost si nějak odpočinout.

Kde jste nocovali?
Nechtěli jsme spát po kempech, ale spíš na farách, abychom měli přístup do kostela a možnost slavit mši svatou. To se povedlo, díky kněžím, kteří nám krásně vycházeli vstříc. Největší dobrodružství v tomto směru nás čekalo, když jsme přijeli do Dobré Vody u Českých Budějovic. Na tom místě byl zrovna asi dva nebo tři dny nový kněz, který o nás vůbec nevěděl, protože mu jeho předchůdce zapomněl o nás říct. Napřed byl samozřejmě překvapený, ale nakonec to bylo moc krásné setkání. (Vzpomněl si, že se s Markem Hricem kdesi setkali.) Ten nový a pochopitelně překvapený kněz nám věřil, protože asi pochopil, že jsme – parta cyklistů s technickým vozem – nepřijeli jen tak naslepo. Moc krásně nás přijal a dal nám k dispozici celou faru, bylo to moc krásné.   

Jak jste odpočívali?
Jezdili jsme odpočinkovým tempem, nezávodili jsme. Když jsme přijeli na místo, byl každý den největším zdrojem vitamínů B-komplex v tekutém stavu, tedy pivečko. Piva jsme vypili docela dost. Po večeři jsme se vždycky scházeli u společné modlitby a pak jsme šli rychle spát. V Králíkách jsme měli volný den. A protože pršelo, nikam jsme nechodili, opravdu jsme odpočívali a regenerovali. Každý den jsme společně slavili mši svatou na prosby a úmysly, které jsme s sebou vezli, a modlili jsme se za ně, společně jsme se modlili, proběhly také krásné duchovní rozhovory. Zašli jsme i na pivko, zdroj bohatý na vitamíny a ionty. Odpočívali jsme různě, bylo to fajn.  

Co vás na cestě překvapilo?
Překvapení jsme zažívali na každém poutním místě, každý z kněží, kteří nás přivítali, byl originální. Nejoriginálnější přivítání nás čekalo v Bozkově, kde nám jeden polský kněz připravil takovou hostinu, že se nám o ní ani nezdálo. To jsme opravdu koukali, to bylo moc pěkné.

Museli jste v průběhu cesty také řešit nějaké problémy?
Já, jeden z organizátorů, jsem se musel potýkat s docela závažným zdravotním problémem, který mě donutil sesednout z kola. Nedalo se nic jiného dělat, musel jsem to přijmout – zdraví je důležitější. Přijal jsem tedy roli organizátora z toho technického hlediska.
Marek měl dvakrát problém s kolem, takže jsme museli hledat servis. Terén byl všelijaký; jeli jsme nejen po asfaltu, ale také po šotolině, a dokonce i po lesních cestách. 

Jak pouť zpětně hodnotíte?
Kdyby bylo na mně, určitě bych si pouť tohohle typu rád zopakoval. Trasu bych ale naplánoval trochu jinak, terén byl hodně náročný. Asi bych přidal jeden den navíc, abychom mohli rozložit některé náročnější etapy – některé z nich měly 140 km, překonali jsme převýšení 1600 m. Jenže když se trasa začne upravovat, dopadne to většinou tak, že se natáhne. Tři týdny na cestě, to už není reálné. Nám se podařilo naplánovanou trasu dodržet, kromě toho jednoho dne, kdy jsme místo Broumova skončili v Náchodě.

Pouť byla moc krásná a byla také hezky propagovaná. Napsala mi asi osmdesátiletá paní, jak nám fandí. Poslala nám na cestu i nějaké čtení, my jsme ale nestihli číst. Bylo vidět, že za námi stojí spousta lidí a že nás podporují v modlitbě. To bylo moc pěkné.

10. srpna 2020
Rozhovor připravila Jana Lazarová.
Fotili Juniper Jozef Oravec, OFM, a Zdeněk Janský.

Fotogalerie

Související položky

Máte nějaké dotazy? Kontaktujte nás
Sdílet:

 Diecézní zpravodaj

aktuální číslo
Obrázek zpravodaje
Každý měsíc vydáváme zpravodaj s důležitým děním v diecézi. Prohlédněte si ho online.
Archiv

Registrace newsletteru

Každý týden dostanete čerstvé zprávy z naší diecéze.

Chci pomoci

Pomáhejte s námi! Přispějte na charitní a sociální činnost, podporu vzdělávání dětí či opravu kulturních památek.
číslo účtu
283469799/0300
Podporují nás