Ohlédnutí organizátorů za diecézní poutí v Římě

Pozvání do Říma souviselo se svátkem svatého Václava. Každý rok je slavení této mše svěřeno jedné z českých diecézí. Její biskup mši svatou celebruje a káže, diecéze zajišťuje také hudební doprovod a přijíždí spolu s poutníky. Na přípravě se podílí Papežská kolej Nepomucenum a Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci.  

Pouť byla zároveň spojena se závěrečnou etapou diecézní synody, jejíž poslední zasedání se uskutečnilo v květnu. Biskup Tomáš proto pozval synodní delegáty, aby společně celý proces završili slavnostním předáním synodního dokumentu diecézi k jeho realizaci a představením naší synody kardinálu Grechovi, generálnímu sekretáři Synodu biskupů. 

Jak přípravy na diecézní pouť v Římě probíhaly? 

Již na podzim 2025 začaly přípravy s organizací zájezdů – oslovily se cestovní kanceláře, spustilo se přihlašování, začala se domlouvat místa a časy jednotlivých událostí. 

Na jaře se přípravný tým vydal přímo do Říma, kde jednal o programu v bazilikách sv. Kříže a sv. Petra, v papežské koleji Nepomucenum i v poutním domě Velehrad. Společně se zástupci českého velvyslanectví se připravovaly také podrobnosti slavnostní bohoslužby ke svátku sv. Václava. 

Jednání v bazilice svatého Petra přineslo především řadu organizačních požadavků a také určitou míru nejistoty ohledně podoby a přesného času bohoslužby. Bylo zřejmé, že příprava takto významné liturgie vyžaduje respektování přesně stanovených pravidel a pečlivou koordinaci všech zúčastněných.  

Během roku se připravovala liturgie, podrobnosti jednotlivých setkání i program jednotlivých skupin. Intenzivně také nacvičovaly dva sbory. Sbor Církevního gymnázia pod vedením Michaely Beranové a Petry Coufalové doprovodil bohoslužbu v bazilice sv. Petra Truvérskou mší Petra Ebena. Druhý sbor, složený pro tuto příležitost z dobrovolníků z celé diecéze pod vedením Petra Kryla, doprovodil bohoslužbu v bazilice Santa Croce in Gerusalemme a zazpíval také při modlitbě u oltáře sv. Václava v bazilice sv. Petra. Všem, kteří se na přípravě hudebního doprovodu po celý rok podíleli, patří velké poděkování za jejich čas, nasazení a úsilí. 

Spolu s nimi se připravoval i katedrální regenschori Aleš Nosek, který nakonec do Říma nemohl odjet, protože týden před odjezdem skončil po nehodě v nemocnici. Bylo tedy třeba rychle sehnat náhradní varhaníky, kteří by byli schopni a ochotni sbory doprovodit. Velkou odvahu a připravenost tak ukázali Petr Blažek, který na varhany doprovodil diecézní sbor v neděli, a Václav Klimeš a Tomáš Nejdl, kteří ve svatém Petru zajistili doprovod sboru Církevního gymnázia. 

Z baziliky sv. Petra přicházely další změny – posouval se čas bohoslužby a nebyl prostor ani na zvukovou zkoušku či naladění sboru. Až dva dny předem přišla dobrá zpráva: sbor bude moci včas zaujmout svá místa a krátce se připravit. 

Radostí byla nedělní bohoslužba v bazilice sv. Kříže, kde jsme prožili opravdové společenství. Také setkání s kardinálem Grechem v pondělí v Nepomucenu a následné pohoštění byly příjemným zážitkem. 

Svatováclavská bohoslužba 

Poté nás čekal hlavní bod diecézní pouti, a to svatováclavská bohoslužba, celé pondělí jsme s napětím čekali, zda vše bude podle domluvy. 

Přestože jsme všechny důležité informace – od průběhu a textů bohoslužby až po počty kněží, sboristů a předpokládaný počet poutníků – předávali s dostatečným předstihem, samotná bohoslužba přinesla několik nečekaných komplikací. Jednou z nich byl také nedostatek míst k sezení. Do Říma nakonec dorazilo více poutníků, než jsme očekávali, a část z nich proto nebyla vpuštěna do prostoru za papežským oltářem. 

Naši organizátoři i zástupci české ambasády u Svatého stolce se celou dobu intenzivně snažili přesvědčit strážce baziliky, aby do prostoru oltáře Stolce svatého Petra vpustili i je. Bohužel strážci byli neoblomní. Alespoň dosáhli toho, že se tato situace neopakovala u oltáře svatého Václava, a že i ti, kteří nebyli vpuštěni do prostoru za papežským oltářem, mohli být přítomni slavení mše svaté s částečným pohledem na oltář a s možností slyšet vše, co bylo řečeno. 

Přesto nás velmi mrzí, že se tato situace dotkla některých poutníků, kteří do Říma vážili dlouhou cestu právě i kvůli tomuto společnému setkání. Chápeme jejich zklamání a mrzí nás, že jsme jim v této chvíli nemohli zajistit podmínky, které bychom si pro společnou slavnost přáli. 

Ještě jednou tedy děkujeme všem, kdo se na přípravě a průběhu celé pouti podíleli, včetně všech poutníků, kteří přijali pozvání a do Říma doputovali. Přes všechny obtíže a nedostatky jsme mohli zažít společenství a propojení s vědomím, že jsme součástí širšího společenství Církve.